Vzpomínky na zimní přípravu aneb Triatlon trochu jinak – Jablonecký Zimní Triatlon 2015

Venku pomalu odkvétají jabloňe a triatlonová sezona je skoro za dveřma. Bude letos forma? Závody se zeptají už za chvilku, “co jsme dělali v zimě”:o) Možná si někdo myslí, že triatlonisti, podobně jako medvědi uléhají k zimnímu spánku, také odkládají svoje neoprény na pomyslný hřebík, triatlonové kozy zamykají do sklepa a na zimu se záhadně ztrácí z povrchu zemského, aby se s postupným oteplením stejně záhadně objevili ve stejné nebo lepší formě než loni:o) Kéž by to tak bylo. Pravda je spíš taková, že v zimě provází triatlonistu fyzicky i morálně náročný trenink, kdy mu nejlepší společnost dělají bílé dlaždičky v bazénu, stroje v posilce a hodinky, které sebou bere na venkovní běhy ve zpravidla depresivním středoevropském zimním počasí.

Jen pro informaci k tomu jak je to v před-ironmanové sezoně se mnou. Momentálně mám od začátku zimní přípravy pod trenérem Martinem Berkou odtrénováno 275 hodin. V tom je 102km v bazéně, 509 km odběháno, 350km na běžkách a  2773km na kole.

Jak na tom ale budu v triatlonu? Těžko říct. Podělil bych se nicméně alespoň o vzpomínku na jedno výživné zpestření zimní přípravy:o) Světe div se, najdou se i v zimě závody triatlonové, které nabízí příjemné zpestření v šedi přípravné sezony. Jen sporty nejsou ty právě tradiční, a tak místo plavání, cyklistiky a běhu se závodí v běhu (na sněhu), jízdě na kole opět na sněhu a jízdě na běžkách, již méně překvapivě na sněhu:o)

Jeden z nemnohých závodů se konal v sobotu 31.1.2015 v areálu SKP Kornspitz v Jablonci nad Nisou. Spíš než nějaký popis dramat a událostí závodu bych jen rád nabídl pár dojmů a taky fotek z tohoto sportu, který v čechách moc neuvidíte (natož v květnu:o))))

Nejprve závodili děti a byl jsem překvapený, že se tam objevila i malá ekipa ze Sokola… Nutno říct že Anetka Novotná si vedla mnohem líp než já, skončila na bronzovém stupínku.

Po doběhu dětí startovaly mužské kategorie a o minutu po nás ještě ženy a junioři, tedy jeden junior který se k závodu přihlásil:o) Stoupání byla tvrdá, podklad naopak měkký a konkurence neúprosná a od začátku mě to jasně řadilo někam na chvost průběžného pořadí, přestože průměrné tempo 4:25/km bych jinak za daných obtížných podmínek považoval za super palbu. Po oběhnutí dvou koleček a celkem 5km nás čekalo první depo, kde jsem nemohl najít svoje bikové tretry, tak jsem holt musel odjet druhý úsek na SPDčkových pedálech v normální běžecké obuvi. Co naděláš. Kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách.

Ani na kole jsem se pořadím neposouval, spíš naopak. trať se nepříjemně bořila, povrch střídal led, hluboký sníh a čvachtu a jízda vyžadovala značnou technickou vyspělost a trochu sebezapření. Bohužel na specialisty, kteří svá kola přezbrojili na zimní pláště s hřeby jsem ztrácel vážně hodně. Nota bene když moje pláště Rubena Scylla už také (jak vždy rád říká Radim) párkrát slyšely z jara zpívat kosa, takže nedostatek trakce měnil jízdu spíše na atrakci:o)

Opravdová atrakce ale přišla až po přezutí do běžek. Říkají tomu Jablonecký Kitzbuehl, a je to cca 300m stoupák (asi tak o sklonu červené jezdovky), který je potřeba vyjet, aby se závodníci mohi dostat na okruhy. Na běžkách se jelo přibližně jenom 7.5km, ale na závodních okruzích kolem střelnice břízeckého biatlonového areálu to nic snadného nebylo. Dojížděl jsem opravdu na zbytky sil a do cíle se doklouzal v čase 1:46:37 na 16.místě z 21 v celkovém pořadí mužů. Vítězem se stal Matuš Jurečka, pro zajímavost s časem 1:28:53. Na rozdíl ode mně si dobře vedla alespoň přítelkyně Tereza, kdy její premiérový výkon stačil na bednu a dárkovou tašku:o) Zaujala i ředitele závodu (zároveň ve funkci komentátora), zejména teda tím, že si v druhém depu zapomněla na hlavě helmu a objela v ní i lyžařskou část:o) Tomu se říká důraz osobní bezpečnost při závodě:o)

Co říct závěrem? Snad jen že je škoda, jak málo lidí má o tento trochu bizarní, ale rozhodně také zajímavý a náročný sport zájem… Před pár lety usiloval zimní triatlon o zařazení na olympiádu, nyní bohužel i na závod českého poháru je problém najít na startu víc než pár desítek lidí. Škoda. Věřím že fůra sportovců se tím ochuzuje nejen o kvalitní přípravu, ale i o zážitky… Ačkoli zde stoprocentně platí ono známé, že zážtky nemusí být příjemné, hlavně když jsou intenzivní:o)