VIPrahlé duše MTBO – bedna pro Sokoly

Byl jsem pověřen konsolidací reportu slavné dvojice PetrPol – Mišák, jaké to bylo na MTBO po pražských nej, což s radostí činím.

Jak jsem to viděl já – PetrPol :
Po loňské zkušenosti, kdy jsme v tandemu s Radimem dojížděli s rozsvícenými čelovkami jsem se na můj třetí (a současně závěrečný) závod letošní sezóny opravdu těšil ! Čekal jsem, co pořadatelé vymyslí, neb loňský nápad s návštěvou palírny včetně drobné degustace mi na závěrečný závod sezóny nepřipadal vůbec špatný.

A pořadatelé ani letos nezklamali ! Trať byla velmi nápaditě vymyšlená – nejen po stránce jezdecké a orientační ale i z hlediska navštívených zajímavostí (dřevěný kostelík na Petříně, zřícenina hradu v Kunratickém lese, nejstarší pražská vinice, parník, kostel, nejstarší hospoda…) a vhodně zvolených otázek prověřující bystrost ducha závodníků na místech kontrol  – namátkou: spočítat lopatky kol parníku (zpola ponořených), zjistit počet místností zříceniny či počet šišek sežraných průměrně hladovou veverkou v průběhu 24 hodin…

A proč se dostavil můj první sokolský úspěch ? Měl štěstí na dobrého parťáka – nezdolného tahouna a excelentního mapaře Mišáka, se kterým jsme si správně rozdělili úlohy: Na rovině to byl většinou on, kdo byl pro mne rychlým a hlavně dostatečně rozměrným vodičem, já zas na oplátku přijížděl s náskokem ke kontrolám na kopcích (což byla valná většina), takže jsem kromě finálního přiblížení stačil i vyndat kupón, cvaknout a než jsem cvakl i Mišákovi, ten už měl zase namapován další směr pohybu.

Najetých 67,5 km s 12 minutami rezervy v cíli, 29 sebraných kontrol ze 30 ti a 2 x bedna pro sokoly – dravé ptáky, to je na závěr sezony pro mne povzbuzující výsledek.

Jak jsem to viděl já – Mišák :
V neděli 23.10.2011 se koná už několikátý ročník MTBO VIPrahlo a já jsem poprvé na startu. Minulý rok se toto zakončení sezony líbilo Radimovi s Petrem, pro letošek tedy rozšiřujeme naše řady. Asi měsíc před akcí probíhají ostré maily, kdo pojede, kdo s kým do dvojice a o potřebné štengrování rozhodně není nouze.

Nakonec finální složení dvojic je ke všeobecnému konsenzu následující : Laďa+Radim a PetrPol+Mišák. Je sobota ráno. 0°C. Balím veškeré své termoprádlo, ať se mu říká funkční či jakkoliv jinak, pro jistotu to ještě kontroluji a ještě něco do tašky přihazuji. Při nakládání do auta má moje taška rozměr ne nepodobný tomu jako při zimním týdenním výletu do Alp.

Ve Zdibech nabírám kluky, jsou vybaveni kulichami a rukavicemi, v jejich tvářích vidím pokusy o zmrzlé úsměvy. Žertíky střídají průpovídky typu : „Koho to napadlo ?“, „Máme potřebu si v tomhle věku a počasí ještě něco dokazovat ?“, „Zdraví mám jenom jedno…“, „Do mlhy a na severní pól jenom s kompasem…“. Kluci kvitují, že máme s sebou míč. Laďa neví sice proč, ale hned mu vysvětlíme, že i Amundsen, hlap jak hora, a plakal jako malé děcko. Trudomyslnost. Celou cestu na start hypnotizujeme ukazatel teploty a jednou se nám podařilo ukazatel vyhnat až na 2°C, aby poté spadla na 1,5°C. Dorážíme na místo, čeká na nás Radim a hlásí : „Už jsem nás s Laďou přihlásil“. Tak Laďa tedy jede…. My s Petrem se můžeme ještě rozhodnout… Ale Sokol z boje neutíká a jdeme s Petrem odevzdat každých svých 200 Kč.

Beru na sebe 5 vrstev nahoru a vyteplené dlouhé dolů, dvoje ponožky a neoprenové návleky. Čepici pod helmu a dlouhé rukavice. Trochu se projedu a spokojuji se, že by to snad mohlo, na následujících 5 hodin po pražských nej, stačit.

V 11:11 dostáváme mapu a vyrážíme na pokus o objetí 30 pražských „nej“, umístěných spíše v pravém dolním kvandrantu mapy Prahy. Asi 2 minuty koukáme do mapy a určujeme hlavní strategii. Pojedeme „anticlockwise“. To se mi líbí, neboť ten začátek bude hodně o cyklistice a zřejmě i přes kopce, závěr pojedeme ze severu k jihu víceméně podle Vltavy a podle času si budeme vybírat, které kontroly po přilehlých kopcích ještě stihneme do limitu sesbírat.

Na první kontrolu valíme po rovině. Vím, kde je, a docela stíhám i koukat do mapy, kudy dál, abychom zvolili maximálně úsporný postup. Díky mapníku nevidím na budík a tak nevím, jak rychle jedeme, ani na kolik „tepů“, takže se musím hlídat pocitově. Cítím se skvěle, docela i lehce sjíždíme soupeře, startující před námi a kteří volí stejný směr. Tři kontroly byly umístěny v Kunratickém lese (včetně proslulého Hrádku), ale nám se daří, za cenu více kilometrů, vyhnout brutálním spoupáním. U mě pořád pohoda.

Následuje výjezd od restaurace „Louky zelený“ kolem nového IKEMu až na Novodvorskou a zde jsem brutálně pohlédl do zrcadla mé výkonnosti. Petrovi sakra dobře jedou středně prudké táhlé kopce. Nejsem schopen koukat do mapy, slaný pot mi naprosto rozmazal zrak. Mé počáteční nadšení vystřídala závěrečná skepse. To zas bude den….

Naštěstí pár úseků po rovině a z kopce, statečně se snažím tahat špice, abych nebyl jenom za příživníka. Odměnou mi je protrpěný úsek kolem Kačerova a už stoupáme na Tyršův vrch. Při nájezdu jsem lehce lehl na mokrých tramvajových kolejích, chytám ztrátu už při nájezdu do kopce, nahoře mám sekeru 50m. Rychle dolů, přejet údolí Botiče a vzhůru ke kostelu na Čechově náměstí. Zde dáváme první sváču (tyčinku a já svlékám – neboť je mi sakra vedro).

Petrovi to dnes jede, jak mi ukázal opět ve stoupání na Floru. Nevím, zda mě bolí více nohy, plíce nebo u srdíčka…..ono ztratit 10 m není moc, ale fakt to bolí. V duchu se uklidňuji. Ještě protrpět výjezd na Vítkov a pak už jenom samá pozitiva v podobě Karlína a Staré Prahy. Ani bych nikdy neřekl, jak je Praha kopcovitá.

Rychleji přeskočím několik kontrol, to tam vždycky dojedeme, cvakneme do „score karty“ či jak se to jmenuje, zodpovíme otázku a jedeme dál. Zaujala mne až kontrola umístěná v karlínském pivním klubu. Jednak jsem se na rovinkách docela srovnal, jede mi to výrazně lépe než na začátku a jednak zde mají výběr z 222 druhů piv. No jedno si přece dáme ! Druhá svačina. Prosíme číšníka, ať nám to nejlepší vybere do dvou orosených půllitrů. Ani nevím, jaké pivo to bylo dle názvu, ale podle chuti vynikající, něco jako nefiltrované kvasnicové. Kolem projíždí několik závodníků – nikdo na pivo nejde. Když jednomu borcovi nabídneme, sotva smočí sosáček a zase maže dál. Divní lidé – vždyť si to nemůžou ani užít…..

Svojí kapitolou by byl průjezd mezi davy turistů ulicí Celetnou na Staromák a dále Pařížskou k Vltavě. Za zmínku stojí jen srážka Petra s šikmookým turistou. Jedu první, přes přechod přechází průvod šikmookých. Ty poznáte na dálku. Pro jistotu nehulákám a elegantní myškou za posledním z nich jedu dál. A pak… pískot brzd, kvílení pneumatik, řev Petra, jekot turistů. Rána. A klid. Otáčím se. Petr je v klinči s jedním turistou, jak ho nabral na rohy u řidítek. Po chvíli se rozmotají a Petr mě dojíždí. Tak za toto by měli pořadatelé přidat bonus alespoň 10 bodů. Petr mi vysvětluje, že ten nebožák po mém průjezdu otočil své kroky a rozhodnul se v půlce přechodu nepokračovat v původním směru a začal se vracet….to toto přináší život aneb scénář na dvojkový horror.    

Výjezd na Letenskou pláň, Petr brblá něco o tom, že Chotkovy sady tak prudké nejsou…a navíc bez schodů. Jezdíme totiž i schody nahoru…Kontrola u Písecké brány, a šup zpátky na Kampu a hned nahoru k Boromejkám. A zase dolů, popojet na Klárov a šup nahoru na Strahov. Pořád se nás v těchto chvílích navigační štěstěna. Anebo jsme prostě dobří.

U Fleků ani nestavíme, neboť další zastávku dáváme na „rezatém“ parníku u náplavky pod železničním mostem. Další svačinka = pivečko (slivovičku či rumíček již jako řidič vynechávam). Následuje časovka na Folimanku – jede mi to čím dál tím lépe a už stoupáme na Vyšehrad. Tady Petra pouštím opět o tradičních 10 m před sebe – berem kontrolu a jedeme dál.

Další kontroly opticky vypadají, že jsou podél Vltavy, ale ve skutečnosti jsou to vyhlídky na kopcích. Poprvé se dnes lehce ztrácím v mapě na Kavčích horách, ale kontrolu trefujeme nakonec více než báječně. I další přejezd na Dobešku není špatný, bohužel zde přišlo první a můžu říci i jediné kufrování. Mám už nějak vymazáno v hlavě anebo těch cest tam bylo více. Musíme se vracet asi 1 km.

Sjezd k Branickému pivovaru sebou nese rozhodnutí, že pouštíme kontrolu číslo 13 na druhém břehu Vltavy na kopci. Dále rovinatý úsek směrem na Modřany – není se nač šetřit. Sebereme ještě kontrolu nad vinicí – a následně jsme trefili přejezd po vrstevnici ke kapličce. Kontrolujeme čas. 30 minut. Dáváme tedy Modřanskou rokli a pro nás poslední kontrolu.
Při výjezdu z rokle jsem se trochu (asi 10 m) před koncem stoupání totálně zlomil – asi dań za ty odtahané rovinky dole. Petr na mě sportovně čeká a společně vjíždíme do cíle.

Chybí nám jedna jedna kontrola ! A tak trochu víme, že těch 12 minut rezervy v čase a proseděný čas v hospodách se asi nechal na tu 13-ctku využít. Nicméně výborná bramboračka a gulášek všechny tyto chmury zaplaší. Chvilku po nás dojíždí Radim a Laďou. Trochu je uzemní informace, že nám chybí jenom jedna kontrola. „Ty si snad děláte pr…l ?“, „To jste nás hoši tedy pěkně nas….li…“ To jim nedarujeme a hned kontrujeme : „Jo hoši, dnes Vám na nejlepší něco chybělo….“ Ale všechno v dobrém, jako to špičkování před závodem.

Moc jsme si to užili, alespoň já tedy určitě. A ani to počasí nebylo tak hrozné, jak se na začátku zdálo. A protože se vyhlašuje pořadí jednotlivců, tak jsme s Petrem obsadili dělené druhé místo !!! Sokolíci brali tedy dvě místa na bedně v kategorii 40+.

Zpravodajská data :
Mapový podklad (pdf – 750kB)
Mapový podklad – detail (pdf – 400kB) 
Kontroly, popisy a odpovědi (pdf – 200kB)

Postup Petr - Mišák
Postup PetrPol – Mišák (jpg – 1050kB)

Postup Radim - Laďa
Postup Radim – Laďa (jpg – 1700kB)

Výsledky (pdf – 60kB)

A na závěr pár fotek :