Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky (UAC), cca 60 km, reportáž

V neděli 12.9. jsem se ráno probudil a s nelibostí zjistil, že můj problém se zády se nijak zvlášť nelepší a že se cítím zhruba stejně jako večer, čili svaly na nohou zatuhlé, sepnuté celou noc, dvěma slovy nic moc. Protože ale den předtím při časovce na Řevničáku jsem si ověřil, že síla v nohou i přes nepříjemné pocity stále nějaká je, a protože i přes ranní chlad byla předpověď na den přímo vynikající, rozhodl jsem se ještě trochu podráždit osud a zavítat na již 28. ročník tradičního silničního závodu Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky.

Na startu se sešla skvělá konkurence, nechyběli zde jezdci z nejlepších jako Zahrádka, Vitáček, Kudrna, Svoboda, Novák, jezdci EXE JEANS Chomutov a konec konců ani náš hlavní sokol Přemek. Závod sám má velkou tradici a každoročně se jej zúčastňuje i řada jezdců, kteří jinak na závody moc nejezdí, navíc oproti zaběhlé praxi v seriálu UAC zde startuje starý i mladý balík dohromady, takže startovní pole čítalo neskutečných 191 hlav, což je dokonce o něco více než třeba na Tour de France! Startuje se naštěstí za zaváděcím vozidlem a úvodní kilometry jsou proto celkem poklidné, za což vděčí pořadatelům velký dík za jejich prozíravost. Jinak pohled na ohromný balík jezdců roztažených přes celou polovinu Jeremiášovy ulice musí být skutečně úchvatný a i taková Markéta Navrátilová by si tady přišla na své, škoda, že o této akci asi neví.

Po sjezdu do Řeporyjí je pak pod železničním mostem odstartováno naostro, jsem tak zhruba někde ve druhé třetině balíku, takže když čelo přiloží pod kotel, je hned veselo. Je to tady pro mě vždy taková osobní časovka do kopce, ale letos mi kopce opravdu docela jdou, a tak i když se to obrovské pole jezdců hned v prvním kopci pěkně drobí, jsem na horizontu sice na chvostu, ale přece jen stále v prvním balíku. Bohužel ale na konci balíku toho nemohu moc ovlivnit, a tak když se za odbočkou na Ořech nad Zadní Kopaninou začne první balík dále dělit, nemám nárok a zůstávám v oddělené zadní frakci. Jenže život je boj, a tak ve spolupráci zejména s Milanem Novým (293) z Viesmann Teamu se nám společným úsilím daří umazat díru a kousek za Ořechem dotáhnout skupinu zpět, takže do Chýnice už vjíždíme zase jako jeden velký balík. Netrvá to však dlouho, neboť další ostřejší stoupání v Chýnici provede další a pro mě už trvalou selekci. Balík se zde postupně trhá a já zůstávám v té zadní části, nicméně díky několika dobrým lokomotivám na čele (ke střídání se nedostanu, takže ani přesně nevím, kdo tam přesně jel, ale každopádně díky!) se nám ve sjezdu do Karlíku daří dojet skupinu před námi, a to už je velice dobrá společnost. Z mně známých tváří jsou tu např. M. Beránek (106-VARTA-TJ SOKOL Králův Dvůr), V. Šebek(152-CS Stodůlky), M. Holý (26-CSK Markus), T. Vobecký (20-CK Vinohradské šlapky), E. Pinkava (60-Pinarello-Sportful Team) a D. Marek (54-Agro Kolín) z mladšího balíku a I. Kubín (211-CSK Markus), K. Šejna (218-CKKV Praha), P. Dix (230-Alltraining.cz) a R. Turner (226-CKKV Praha) z balíku staršího.

Za křižovatkou v Dobřichovicích chytám asi 10m díru a na rovině do Letů pak málem umírám, abych to sjel, a v duchu si nadávám, že jsem si to nechal ujet. Jakmile se ale najede do stoupání, dotahuji se najednou úplně lehce a přitom mám pocit, že nohy ani nejedou na takový výkon, jako předtím na rovině. Zvláštní, jak mi ty roviny nejdou a kopce naopak ano. Ještě před odbočkou k Mořince se tedy pevně zapracovávám do skupiny a i když tentokrát neudávám mimochodem velmi slušné tempo, nemám problém se udržet, což se o některých dalších rozhodně říct nedá a třeba krátký pohled do tváře ztrácejícího Edy Pinkavy hovoří za vše. Na horizontu nad Mořinou jsem tedy bez potíží v první části skupiny, ale protože po odbočce na Hlásnou Třebáň se nijak zvlášť ostré tempo už nejede, dotahuje se postupně i většina ostatních. Sjezd do Hlásné probíhá celkem v klidu, jedu na jistotu a ztrácím několik pozic, nicméně na následující rovince do Karlštejna nemusím nic zběsile dohánět. Někde za Hlásnou se míjíme s prvním balíkem, naše ztráta může být odhadem tak zhruba tři čtyři minuty. Následuje otočka v Karlštejně a tady je zajímavé sledovat, kolik jezdců z naší původní skupiny už zůstalo zpět (např. Šnajdr, Brandejs, Cafourek a překvapivě i Kuře, který, ač jindy jezdí čelo, se tak nějak znenadání objevil mezi námi ve stoupání na Mořinu).

V kopci z Hlásné na Mořinu nejprve dojíždíme Rudu Kadlece (23-KPO) a začíná se jet tempo (ten Míra Beránek na čele se snad zbláznil, říkám si v duchu), opět se to trhá a dost jezdců zůstává trochu pozadu. Držím se sice v první části skupiny, ale tempo rozhodně neurčuji a už to pěkně bolí:

Radim stoupající a trpící

Po horizontu se ale nijak zvlášť nejede, takže do Mořiny to většina odpadlíků zase sjede. Oproti tomu až neskutečně rychle se na mě jede krátký horizont nad lomem za Mořinou a najednou mám co dělat, abych nezůstal za skupinou (naštěstí ani nevím, kdo měl tenhle nástup na svědomí a dotyčný může být jedině rád, protože nějaké neslušné slovo na jeho adresu jsem tady skrze zuby rozhodně ucedil). Z pocitu jakés takés relativní jistoty tak náhle nečekaně bojuji zoufale o přežití, ale naštěstí horizont je tady krátký, takže to dávám a v dalším větším stoupání na horizont nad Kuchař už jsem relativně v pohodě. Dál zpět směrem k cíli se jede chvílemi slušné tempo, v kopci z Chýnice se naštěstí spíše regeneruje a pořádný kotel se jede až ze Zmrzlíku na poslední horizont. Tady je to už docela tvrdé a chytám dokonce asi 5m díru, což je na větru velice zrádné. Na horizontu jsem však zpět ve skupině, nicméně o pár jezdců jsme tady určitě prořídli.

Následuje sjezd do Řeporyjí a hned za viaduktem zkouší zase někdo nastoupit! Teď už jen vlaju na konci a modlím se, abychom už byli v cíli. Ještě před poslední křižovatkou, než se začne točit do cílového kopce, už nestačím a vystupuji si. Za křižovatkou (asi 400m před cílem) trochu nepochopitelně vybočuje na chodník a zastavuje Ruda Kadlec, ale teď stejně není čas řešit, kdo je kdo a co se vlastně stalo. Doluji ze sebe poslední síly a spíš držím takové časovkářksé tempo, přesto se ale dost jezdců, co předtím vyrazili do spurtu a teď vytuhli, začíná zase přibližovat. Postupně tak dotahuji a předjíždím Vobeckého a Dixe, Turnera a ještě další dva jezdce a těsně před páskou i Marka Holého. Igora Kubína nedávám asi o délku předního kola, škoda, nakonec kdyby byl cíl o něco dále, možná bych vytěžil ještě pár míst k dobru. Ale i tak nemohu být nespokojen, dopravil jsem se do cíle ve svém nejlepším čase 1:33:00h (ztráta na prvního 6:25min.), což na cca 60km (nevím přesně, kolik to bylo, měřil jsem během rozjíždění i po dojezdu) dělá průměr přes 38km/h. V celkovém pořadí mi nakonec připadla 67. pozice z celkem 191 účastníků, v kategorii AB pak 28. místo z 56., což zhruba odpovídá loňsku, ale letos tu byla řekl bych větší konkurence. Počasí bylo parádní, výkony hodnotné, záda také vydržela, takže nezbývá, než si přát, ať je tomu za rok také tak!

Jinak náš hlavní sokol zajel opět skvěle, bez problémů udržel první balík a v nabité konkurenci vyspurtoval krásné 11. místo absolutně a 8. v kategorii AB. No jak ten to dělá?!

A ještě odkaz na výsledky:
http://www.uac.cz/vysledky/zavod/118.php

R.