První závody aneb jak jsem (ne)prodal formu + důležitá oprava

Chci něco po delší době opět něco napsat a nevím jak začít… Docela smutný příběh….
Uplynulý víkend byl pro mě závodní. Na jednu stranu bych měl být rád, že opět připínám startovní číslo, na druhou stranu očekávání, jak na tom budu – ve srovnání s ostatními nebo jenom proti loňskému roku.

V sobotu se stavím na start rovinaté časovky v Bášti. Z ostatních Sokolů registruji jen Radima (řekl bych skalního, to jako od slova Skála) a Dana (ten maskován šedivou bundou se odhalil při fandění). Co Vám budu povídat, už při rozjíždění foukalo jak sviňa (agenturní zprávy hovořili o písečné bouři v Německu a orkánu na Sněžce) a nějak jsem cítil, že to nebude ono.
První úsek proti větru, no byl jsem rád za rychlost nad 20 km/h. Pak sice po větru, ale vůbec to nechtělo jet rychle. Kupodivu jsem byl docela zadýchán a v druhém kole při pokusu o zrychlení mě dost bolely nohy. 
Výsledek v poloprofesionálním pelotonu nečekám, dost lidí mě totiž smeklo už na trati a tak při porovnání výsledku s Radimem zjišťuji, že mi naložit minimálně minutu.  
Večer porovnávám svůj čas s loňským. No je to horší, ofic.výsledky neznám, ale dle budíku by to mohlo být do 20 vteřin. Na ten bídnej pocit, to zas není tak hrozné.
Ještě, že zítra mají závod hlavně děti, tak si tam spravím dojem. 

V neděli vyrážíme v kompletní sestavě do Hřebče, kde se v rámci Prvního šlápnutí jede MTB kritérium na 5x2km dlouhém okruhu a dětské závody.

Na MTB kritérium se stavíme na start tři. Madla, Matěj a já.

Matěj s Madlou stojí chytře v první řadě. Já se stavím pokorně do druhé. Chvilka čekání, proslov k závodníkům a je odstartováno. 

Trochu jsme se vzadu poloktovali, navíc jsem díky tomu našlápnul asi až při 5-té otáčce pedálu. Nevadí, pojedu si to odzadu. Startuje se do cílového kopce, 5% stoupání to bude určitě. Samozřejmě Matěj s Madlou jsou přede mnou. Co mě děsí, že je sjíždím až na konci tohoto kopce, který se pojede celkem 6x. Říkám si : „Toto bude dneska zase vypadat…“ Čelo je vidět, spoustu závodníků kolem. V první kole to trochu rozjíždím a zapracovávám se do skupiny závodníků, kde je na první pohled dost lidí z mé kategorie. To mi bude stačit, zkusím jet s nimi.
 
Při nájezdu do druhého kola to pár borců v kopci zkusilo, zuby nehty držím a na horizontu jsem s nimi. Paráda. Pár nás zbylo pohromadě. Pokud máte dojem, že popisuji dění v čelní skupině, tak nikoliv. Letci a čelo závodu jsou už daleko před námi, toto je bezvýznamná skupinka z pohledu závodu, významná ale tím, že v ní bojuji já. 

To, že to byl boj, dokládá i fakt, že borec z prvního místa ve sjezdu k rybníku na příčném kořenu lehnul. Jedu druhý, mám to v přímém přenosu, ale naštěstí jsem odhadl směr jeho letu a objíždím ho.
 
Celé jedno kolo jedu první, za mnou se totiž vytvořila díra asi 50 m. Nechce se mi jet samotnému – do cíle daleko, ale zase na ně čekat dobrovolně se mi taky nechce. Jedu lepší údržbu a po necelém okruhu mi opět dýchají na záda. No a ve sjezdu druhý jezdec za mnou opět padá. Zkouším lehce odjet a zůstáváme po dalším kole jen dva. Shodou okolností ten, co padl. Kolo a půl do cíle dáváme řeč, že jedeme ve stejné kategorii, a že si tedy zazávodíme. Kolem nás už totiž nikdo není. Předjíždíme o kolo dobře jedoucí Majdu. P.S. Na Matěje dnes nemáme….

V posledním kole na rovince proti větru odstřídáme, a parťák shodil o 2 zuby níž a nastoupil. Nemám zařazeno, za 100m je sjezd + technický úsek. Proto se uklidňuji, nástup se z mé strany nekoná. Ztráta 10 m mi nepřijde hrozná. Po chvilce pochopím, že parťák z úniku do toho pere víc než je zdrávo, tak se koušu také a na single trailu kolem rybníka docela valíme. Dalších 500 m odstup zůstává nezměněn. Asi 300 m před cílem ho mám na dostřel snad 5 m.

Bohužel to bylo maximum, čeho jsem dosáhnul. V závěrečném stoupáku držím odstup, ale ani metr nestahuji. Soupeř se asi cítil ohrožen a ještě se trochu zmáčknul a já posledních 30 m vypouštím. Nemám na něj. Prohra 8 vteřin. Na to, že jel s pádem, si to vlastně zaslouží. Upřímně mu gratuluji. 

Posléze zjišťujeme, že jsme bojovali o vítězství v kategorii 40+, kde startovalo 8 borců. To znamená, že jsem podruhé v životě viděl vítěze své kategorie v cíli ! Hezký pocit. „eR-ko“ na dresu poprvé na bedně. Co mě ale těší moc, je čas 26:11, o celé 3:38 rychlejší než vloni. Paráda ! 

Ještě doplním, že Matěj i Madla vyhráli své kategorie. Pravdou je, tak jako asi i v mém případě, že soupeři nebyli z nejsilnějších.  

No a o medailové žni v dětských kategoriích ať Vám napíšou a pochlubí se samy….

Editováno :
A teď ta oprava. Hlášení našich výsledků Radimovi mě donutilo kouknout do výsledků pořadatele PRSu a ejhle, něco je trochu jinak….Přestože jsem byl vyhlášen a oceněn jako druhý v pořadí v cíli, tak v oficiální výsledkové listině jsem nyní třetí. A zřejmě definitivně. Tímto okamžitě přepisuji pořadí na svém diplomu a raduji se z třetího místa a zároveň dodatečně alespoň takto na dálku gratuluji oprávněnému vítězovi !! Byl o dost lepší, a o to víc mě mrzí, že si svou chvilku slávy na stupních neužil. Osobně jezdím hlavně pro radost, ale být lepší administrativní chybou, to by mě moc netěšilo.