Poosmé: Ratibořický MTB Maraton 2015

Tak jako Ratibořický MTB Maraton patří do pravidelného inventáře mých a Radimových závodních kalendářů, patříme už i my a Radim zejména do inventáře tamní startovní listiny. S obvyklým měsíčním skluzem dodávám report jak se nám letos dařilo na 8. ročníku, tedy na Radimově osmém a mém celkově třetím startu.

O Ratibořičáku už toho bylo napsáno tolik, že o specifikách tratě, obtížných místech atd už se ani zmiňovat nebudu. Jediné co stojí za poznamenání je snad počasí, poprvé totiž v závodě sprchlo, ačkoli to nebylo nic, co by člověka rozhodilo, že:o) Pršelo ostatně i v noci před startem, takže bylo jasné že svítivě čisté dresy do cíle nedovezeme:o)


Jako obvykle se tedy scházíme s Radimem u stadionu v Úpici, prezentuju oba, převléknem se, doladíme poslední detaily závodních kol, nějaké symbolické 3km se rozjedeme a zařadíme se na start. Letos snad poprvé se podařilo vychytat čas řazení, takže po loňském startu ze 400. místa oba tentokrát vyjíždíme kolem 100. pozice.




Po tradičně nervozním výjezdu ze stadionu se stádo rozhuláká a jak jsem nějak odvykl pohybu v pelotonu, moc se mi nedaří posouvat vpřed, spíš se propadám. Ne tak Radimovi, který si cestu pořadím razí s stylem Džamolidina Abdužaparova:o) Po sjezdu z asfaltu začíná kaše na klíčovém rozřazovacím kopci a kaše končí až na vrcholu kopce u hradu Vizmburka. Teda vlastně nekončí. Jsem letos nějak podezřele živej, takže v kopci se mi celkem dařilo a chytám dost slušnou skupinu, se kterou pojedu nadoraz až tak na 25 kilometr:o) Radima jsem pod Vízmburkem viděl naposledy, takže na průběh závodu se ho budete muset zeptat někde v hospodě:o)


Jak už jsem říkal, forma mě tu letos potkala, takže se dlouho držím silné skupiny (nebo i tahám), která se převalí přes lesní cesty nad Úpou, před asfaltové úseky i pár kopců a rozpadne se na jednotlivce až kolem občerstvovačky zhruba v polovině trati. Za občerstvovačkou pak přichází i několik technicky obtížnějších pasáží a začíná i pršet, takže o bláto a kluzké kameny a kořeny není nouze. Menší krizi kolem 30.km zaháním jedním gelem a posledních cca 15km pak jedu v cca čtyřhlavé skupince, kterou jsem v podstatě odtahal, což mi ale ani nějak nevadilo. Nejsem tu pro výsledek, ale pro kvalitní trenink. V nejtěžším sjezdu kurzu, na cca 45.km je pouštím dopředu vědom si toho, že nejsem žádný velký sjezdař a hned se to ukázalo. Dali mi tam tak půlminutu:o) V posledním mírném stoupání a v posledních 3km na asfaltu jsem ale prodal trenink a časovkovým způsobem jsem ještě předjel jednu dvojici (asi 1.5km před cílem) a nakonec i tu skupinku se kterou jsem druhou část závodu odjel. Prostě jsem se přes ně na tah přesypal před nájezdem na stadion, abych nikomu nedal šanci zalovit a pokusit se o sprint. Posun o 6 míst ve finiši. Dobrý:o)



Celkový čas 1:45:55 znamená 68. místo celkově a zlepšení oproti loňsku (1:51:06) o více než 5 minut, z čehož nelze než mít radost. Škoda snad jen že v kterémkoli z předchozích ročníků by tento čas znamenal místo v první padesátce a tím zajištění místa v elitním prvním balíku na startu pro další ročník. Ne tak letos. Je vidět že prostě jezdí víc lidí, Ti co jezdí asi i víc trénují, a koneckonců se zrychlil i materiál. Abych se vrátil k Radimovi, ten si zajel takový svůj slušný standard a stlačil čas pod 2 hodiny (1:58:15 – 169. místo). Bohužel jsem ale nikde nenašel jeho fotografie:o(( Vítězové nám jako obvykle ukázali zcela jinou klasu. V mužích vyhrál Michal Kaněra za 1:33:54 a v ženách Pavlína Šulcová za 1:43:34. Co dodat, ztráta na vítěze 12 minut na maratonu??? Kdby mě tak takováhle pohoda potkala i na nějakém z hlavních závodů sezony, a nejen na takovéhle přípravě:o) Třeba se to ale podaří. Každopádně se budu příští rok do Ratibořic zas těšit:o)