Ohlédnutí za (nejen) triatlonovou sezónou 2014 – Díl druhý: MČR ve středním triatlonu, CZECHMAN 2014

V sérii ohlédnutí za (nejen) triatlonovou sezónou 2014 se tentokrát vrátíme na začátek června a k jednomu z jednoznačných vrcholů sezóny. Tím byla moje a Martinova účast na středním triatlonu CZECHMAN v Hrádku u Pardubic, který byl také moji první kariérní účastí na podniku se statutem mistrovství republiky.

Období přípravy mě osobně začalo v podstatě už v listopadu nebo prosinci minulého roku, kdy tělo  po dvouletém režimu „léto=kolo, podzim= kolo +orienťák, zima=běžky, jaro=běžky­+kolo“ vypovědělo spolupráci a dostal jsem se do únavového syndromu. Nic co bych si chtěl zopakovat a nic co bych komukoli přál. Celkem nekompromisně  si tělo vynutilo 1,5 měsíce totálního odpočinku. Naštěstí v půlce ledna jsem se probudil ze stavu apatické zombie, trochu se mi ulevilo a dostal jsem zas trochu chuť do života. A tak jsem začal po čase chodit do bazénu, změnil jsem techniku kraulových nohou (měl jsem pocit jako bych se znovu učil plavat) a od začátku února si stanovil treninkový plán, založený na režimu 3×3, čili 3x týdně kolo,běh i plavání. To znamenalo 3 dny v týdnu jednofázově na kole, 3 dny dvoufázově ráno bazén+večer běh a 1 den volna(poprvé v životě jsem se těšil na pondělky:O)) Ne, že by se mi dařilo stoprocentně předepsané položky plnit, ale i tak jsem měl začátkem června nakrouceno v bazénu 55km, na kole přes 2700km a běžecky 208km.

Karel Čapek napsal: „Malý je ten, kdo má malé cíle“ (nebo to byl Svatopluk Čech???? Rozřešení možná najdete zde http://www.bugemos.com/?q=node/35… A jelikož malí už nejsme, moje cíle skromné nebyly. S pocitem životní formy a osobákem 5h:03 z Doksymana 2013 jsem se cítil na prolomení pětihodinové hranice a kdyby to vyšlo, vůbec bych se nezlobil za první stovku na „republice“. Jenže člověk míní, život mění a 12 dní před dnem D mě setnula střevní chřipka, 3 dny jsem nejedl nic, nebo rohlíky a tréninková pravidelnost a pocit nabušenosti byly ty tam. Nicméně nedalo se nic dělat, závod se blížil a v posledním týdnu jsem nakonec byl schopný nějaké krátké treninky dát, takže myšlenky o odhlášení jsem zahnal.

Start CZECHMANa z letecké perspektivy

Samotný závodní den čekaly skoro pět stovek závodníků téměř ideální podmínky, slunečno, 26°C ve stínu, slabý vítr a voda o teplotě 20°C, umožňující použití neoprenů. Na neopreny jsem se těšil, protože pro slabší plavce jako já, je to asi taková výhoda, jako plavat v Mrtvém moři, kdy vám neviditelná ruka podepírá zadek, který by se jinak důsledkem beznadějné techniky brodil metr hluboko. Neopren se ovšem z výhody(empricky mě zrychluje o 5-10s na 100m) stal přítěží, když jsme ve 12:00 čekali na startovní pláži. Moderátor hlásí „2 MINUTU DO ŠTARTU“ (ano, speaker byl slovák:o))…. 3 minuty nic… „ČAKÁME NA VRTULNÍK, 5 MINUT DO ŠTARTU“…sakra to je hic…“STÁLE ČAKÁME, 5 MINUT DO ŠTARTU“…v tom černém obleku se cítím jak v mirkovlnce. Ono sama skutečnost stát se stovkami lidí v drsných plaveckých oblecích na pláži vám nastříká adrenalin až do prstů na nohou, ale tohle už se opravdu nedá vydržet…“2 MINUTY DO ŠTARTU“. Konečně je z povzdálí slyšet slibovaný vrtulník a za okamžik je tu „ŠTART!“ a konečně vytoužené ochlazení:o)

Start MČR. Do vody se vrhá skoro 500hlavé stádo triatletů a triatletek

Plavecká část Czechmana se odehrává v rozlehlém písníku Oplatil, nedaleko Pardubic. Plave se 1.9km v průzračně čisté vodě a výhodou je, že trasa má jediné kolo, natažené coby jeden dlouhý trojůhelník. Navíc se obeplavává takový velký poloostrov (včetně plavby průlivem mezi jedním ostrůvkem a tímto poloostrovem), což spolu s přítomností velkých nafukovacích bójí dělá navigaci bezproblémovou (narozdíl od mnoha jiných závodů). Poučen z předchozích nezdarů se nikam dopředu netlačím, rozplavávám to volně a víc se do toho opřu až po první obrátce po cca 700m. Prvních pár minut je to zas tradiční vodní kopaná, ale po chvíli se dostanu mezi plavce podobných schopností a tak mám vodu relativně pro sebe a plave se mi překvapivě dobře. Když vylézám do prvního depa, časomíra mi zaznamená čas 35:22 což pro mě bylo totální překvapení, zlepšení osobáku o víc než 5 minut a také poprvé, co se můj čas plavání směstnal do první poloviny pole:o) Nutno dodat, že Martin opět potvrdil plaveckou klasu a plaval za 32:16 (i když možná jeho ambice sahaly i pod 30 minut).

Doplaváno, maje za sebou svou papírově nejslabší disciplínu už doufám pouze v posuny vpřed pořadím:o)

V prvním depu se trochu motám a jako obvykle se nemůžu dostat do ponožek, takže ačkoli Ti nejlepší profíci mají časy depa i pod minutum, já zde naberu 2:07. Martin naskakuje na kolo s depovým časem 2:36.

I v cyklistice stojí za to zmínit se o trati. Kdo by čekal, že mezi Hradce a Lázněmi Bohdaneč bude lautr rovina (to jsem přesně čekal já), ošklivě se mýlil. Ne že by polovina trati opravdu nebyly roviny, ale půlka byla naopak dost zvlněná. Popíšu jednotlivé úseky a přibližné pocity závodníka:

START- Dolany: „uiiiii, to je frkot, jedu 45“ – rovina, a byla po větru:o)

Dolany-Rohoznice: „přece neklesnu pod 40 když je to furt rovina“ – tepy lezou přes 170, protože přes optický dojem to pomalu ale jistě stoupe, navíc po dost špatném asfaltu

Rozhoznice – Křičeň: „hele, první kopec, všechny předjedu“ – za fotbalovým hřištěm je první brdek, naštěstí pak je to chvíli zkopce,takže mi stihne dojít, že jsem to přepálil, a trochu povoluju úsilí

Křičeň – „KO-KO-KO-KO-KO-KO-KO-STKY“ – hovoří za vše, naštěstí tu mají na konci vsi pěkné pořadatelky, takže člověk na příkoří zapomene

Křičeň-Pravy-Dobřenice: „rovina to není psina“ – naopak, tady to zatím nestoupá, ale že by to nějak odjíždělo se taky říct nedá

Dobřenice- Syrovátka – Osičky: „co tu sakra dělají ty kopce, přece tam nebudu dávat malou placku“ – a tak to taky je, jsou tu 3 výjezdy na hranice ušlapatelnosti na 52z. Prvni člověk ještě vysviští, ale druhý a hlavně v krátkém sledu třetí kopec už ženou člověka do červené zóny a trochu i demoralizují. Jsou to kopečky maximálně pár set metrů s převýšením do nějakých 50m, ale v devadesátikilometrové časovce, po které máte běžet půlmaraton si jich člověk všimne..

Osičky-Hubenice-Sedlice-Krásnice-Staré Žďánice: „uiiii už ta zas jede, musím šlapat fest abych spravil ryclostní průměr“- kromě jednoho kopečku většinou sjezd a vávrat na rovinu

….a takováto kolečka se jedou 3x, přičemž mezi nimi je vždy občerstvovačka. Computer mi ukázal asi 670 nastoupaných metrů. Je vedro, takže pít je potřeba a občas jsem se i polil… Každopádně když jsem na startu přemýšlel, kolik si vzít flašek, tak konečná konfigurace 2 v rámu a 1 na hrazdě byla akorát. Další 2 flašky jsem si vzal na občerstvovačkách, což znamená že jen za těch 90km jsem vypil a jinak spotřeboval přes 2,5 litru vody. K samotné jízdě musím zpětně dodat, že jsem přece jen asi trochu přepálil první kolo, ale ono to moc jinak nejde, protože obzvlášť na začátku podobných závodů člověk sdílí trať se spoustou závodníků, kteří jsou na tom podobně, nebo o chlup hůř, a pokud se člověk chce dostat více vpřed a zároveň vyhovět pravidlům o bezhákové jízdě, musí si trochu dávat… Kolo jsem nakonec absolvoval v podobném čase jako vloni na DOKSYMANu (kde nutno dodat je trať snazší), konkrétně za 2:29:59, což znamená průměr rovných 36 a pro mě rozhodně přijatelný 71. čas na tomto úseku. Martin, kterého jsem s pozdravem minul na konci 1.kola, musel zajíždět relativně vyrovnané časy ve 3 okruzích (zatímco já postupně opadal), a do druhého depa dojel s časem 2:38:31. V druhém depu jsem rychle upil z RedBulla, abych se vyhnul obvyklé krizi na začátku běhu a vyrážím vstříc půlmaratonu. Pro úplnost můj čas v druhém depu nakynul o 1:30 a Martinův o 1:55.

Martin na druhém úseku Czechmana

O překvapení není ani na tak nudném závodě , jako je časovka na 90km , nouze

Cyklistika, moje nejsilnější disciplína, škoda že nebývá poslední:o)

Než jsem do depa namířil, stihnul jsem se podívat na celkový průběžný čas, a dokázal jsem si spočítat, že na závod pod 5 hodin budu potřebovat půlmaraton kolem hodiny padeasáti. První kilometr jsem tomu věřil, vím že půlku pod 1:50 dát umím. Jenže první kilometr byl vy stínu a v podstatě ihned jakmile jsme doběhli na slunce, začly potíže.

Zdejší trasa běhu využívá jen silnice v bezprostředním okolí centra závodu. Občas zatočíte sem, obrátíte se, pak běžíte 2km tam, zas se obrátíte a takto až do zblbnití. Hnedka na prvním úseku na slunci (obrátka Dolany) na mě padla hrozná deka. Začal jsem se motat, a pokoušely se o mě křeče, ale nikoli do lýtek, ale do pravého stehna. Zkoušel jsem protáhnout krok, zkrátit krok, cokoli, hlavně se nezastavit, protože to bývá zpravidla konec. Bohužel asi na 3 km mě definitivně opoští síly a morálka a musím jít pěšky. Je ze mě chodicí mrtvola, trvá věčnost než se dopajdám na nejbližší občestvovačku, kde do sebe nacpu gel a asi 2 kelímky coly. Polijí mě vodou, ale moc to nepomáhá. Snažím se zas o běh, ale to jde jen do dalšího úseku na slunci.  A zas jdu pěšky.. Míjí mě i několik žen, na které jsem pracně tvrořil náskok na kole… Mohlo by ale být hůř, říkám si když vidím ostatní „chodiče“ nebo pár jedinců, kteří ve stínu u stromu protahují křečující lýtka. Jeden člověk asi 100m přede mnou, se  najednou několik desítek metrů před občerstovačkou na 6 km  hroutí na asfalt. Běží k němu pořadatel s lékárničkou. Nic mu není, jen vysílení.. Masakr..

V běhu bylo zle, čas si za rámeček nedám a nebyla ani energie s krizí nějak extra bojovat

I Martin musel na půlmaratonu spíš bojovat, než aby si ho vyloženě užil

Já tak nějak přežívám. Na občerstvovačkách dávám colu, leju na sebe vodu. Na jídlo nemám ani pomyšlení, ačkoli to že jsem nejedl je nejspíš příčina mého stavu (za celý závod jsem snědl 2 gely a kousek tyčinky). Párkrát potkávám Martina a i když technicky jeho běh nevypadá vůbec zle (natož že bych ho viděl chodit), mám pocit že se moc nepřibližuje… Spíš naopak. Když probíhám depem do druhého kola běhu, už si tak nějak říkám, že je po všem, že pod 5 hodin nemám šanci dokončit, ale zároveň už relativně chytám rytmus a druhé kolo už jsem schopen běžet relativně se ctí. Poslední 3km už si tak trochu i užívám, ale zázraky se nedějí a v cíli mi čas ukáže 5:06:08, o víc než 2 minuty horší než vloni na Doksymanu.

K celkovým výsledkům

PLAV (pořadí) | KOLO (pořadí) | BĚH (pořadí) | depa (D1+D2)|

CELKEM (pořadí celkově v mužských kategoriích)

Ondra:

0:35:22 (198.) | 2:29:59 (71.) | 1:57:10 (207.) | depa 2:07+1:30 | 5:06:08 (145.)

Martin

32:16 (114.) | 2:38:31 (180.) | 2:13:38 (321.) | depa 2:36+1:55 | 5:28:57 (228.)

 Je zajímavé, že i desolátní výkon na běhu stačil nakonec na první polovinu pole(na běhu). Nevím čím jiným bych se totiž po závodě utěšil. Běžeckou přípravu jsem myslím nepodcenil, a zas tak velké chyby ve volbě tempa jsem zas snad také neudělal. Možná to opravdu bylo prostým nedostatkem paliva, tedy tím že jsem se nedonutil toho na kole sníst víc. Zkušenosti do budoucna.. Jinak jestli to byl úspěch??? Spíš ne, ale o to víc musím pogratulovat soupeřům a soupeřkám, kteří byly ten den lepší… A koneckonců asi všem, kteří tento náročný den dokončili.

Jinak abych nebyl jen negativní. Pokud někdo uvažuje o triatlonu na středních nebo delších distancích, není asi v našich luzích a hájích lepší závod než Czechman. Krásné plavání, prostorné depo, silnice na cyklistice dobře hlídané a zčásti zcela uzavřené pro běžný provoz, příkladná organizace, příkladná činnost rozhodčích i dobrovolníků, kolem trati hromada pěkných děvčat, spravedlivý závod, silná konkurence, výborná atmosféra. Za mě není co dodat. Snad jen, naviděnou za rok…. a snad konečně pod 5 hodin:o)

Pro úplnost zde link na reportáž české televize:o)

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/214471291362001-czechman-triatlon-2014

Ondra