Ohlédnutí za (nejen) triatlonovou sezonou 2014 – Díl čtvrtý: Doksyman (half IM)

Je na čase popohnat tento retrospektivní seriál ke konci. Tentokrát se budu ohlížet za tradiční triatlonovou akcí v kousku země mě nejmilejším, na rodné hroudě u Máchova jezera. A spíš než za mými vlastními výkony za neortodoxním pojetím, které organizátoři připravili. Poloviční ironman Doksyman, který se konal 10. srpna 2014.

Pokud už jste něco z této série ohlédnutí přečetli, víte, že vrchol mojí formy i sezóny už pominul a po nějaké nemoci a vynucené pauze jsem se v létě s triatlonem potkával spíše s menšími úspěchy na závodech kratších tratí a řekněme i menších, co do prestiže. Forma sice vypadala, že už se ode dna odrazila, ale i přípravu už jsem směřoval spíš na blížící se Dokské Eurohry. Očekávání tak byla nevysoká. Naštěstí se díky tomu ani nedostavoval žádný stres a mým plánem bylo především hezky si zaplavat, zajezdit na kole a dokončit v čase, za který se nebudu muset stydět. Ani to ale není vždy samozřejmostí, obzvlášť když očekávané počasí je opravdu letní a teploty se mají pohybovat okolo 32°C ve stínu.

Depo Doksymana vypadalo profesionálně a zaparkované stroje některých, z cca 250 startujících sportovců budily respekt:o)

O podniku samotném je třeba říct několik fakt. Především to, že po mnoha ročnících se organizace zřekl E-Triatlon a dlouho to vypadalo, že Doksyman letos zkrátka nebude (podobně jako se to stalo minisérii TriTour). Naštěstí někdy v dubnu se “značky” Doksyman ujala zcela nová skupinka lidí, a zaštítila jej firma CTP. I proto letošní oficiální název zněl CTP Doksy Race Triatlon 2014 (to si snad ani nejde zapamatovat). Změna názvu ovšem nebyla jediné, co bylo jinak. Změnou č.2 byl přesun zázemí celé akce věřejnosti přímo pod nos na Dokeskou hlavní pláž. Číslo 3 byla změna tratí na všech disciplínách. V neposlední řadě ale jsem zaznamenal i výraznou změnu v přístupu, podnik byl hodně dobře materiálně zajištěný, fronta na registraci měla 2 minuty místo 50, a vůbec mě i lidé přišli tak nějak milejší. Bohužel fakt že tito lidé zřejmě moc zkušenostní s pořádáním triatlonů neměli se bohužel později projevil.

V závodě samotném totiž nebyla nouze o překvapení, a to nejen pro diváky, ale možná ještě víc pro samotné závodníky. Hned první bylo na rozpravě před závodem. Od rána všude visela informace, že se plave jen z pláže kolem skalnatého Myšího ostrova. Asi 3 minuty před startem zazněla informace nová, že se poplave ještě k jedné bojce za ostrůvkem na pravou ruku. Kdo rozpravu neslyšel, asi se pak ve vodě divil. Hned poté zaznělo (a to si pro teď zapamatujte), že kolo má 3 okruhy, přičemž třetí je kratší (měla se vynechat smyčka s občerstvovací stanicí) a běh že je jedno velké kolo po směru hodinových ručiček okolo jezera. No… v tu chvíli se ještě zdálo vše v pořádku, tak šup do vody. Je tu start.

Plavání bylo -jak už je v Mácháči pravidlem- bez neoprenu, start byl -jak už je pravidlem úplně všude- hektický

První bojka trojúhelníkové trati plavání byla vidět skvěle, by jí totiž skalnatý Myší ostrůvek. Zato ta druhá nebyla vidět vůbec dokud člověk nepřiplaval tak na 50m. Navigace tak byla trochu hop-trop

Narozdíl od většiny závodníků beru start plavání v poklidu, a i po celé trati se snažím držet rozumně nastaveného tempa, dobře se rozhlížet, nebloudit, a nepropadat depresi, že dobří plavci už se mi dávno vzdálili z dohledu. Když jsem vylézal z vody, na časomíře uběhlo nějakých 40 minut. Bez neoprenu to nebyl zas takový propadák.

Ani na kole moc ambice nemám, snad bych jen rád udržel rychlostní průměr na stejné úrovni jako zde vloni (35.8) popřípadě letos na Czechmanovi (36.0). Vyzbrojil jsem se na to mimo svého už zajetého materiálu zbrusu novým předním kolem Zipp808. To ale možná nebyla až taková výhra, protože trať kola byla místy dost větrná, a některé úseky jsem třeba na celý kilometr nebyl schopný zaujmout pozici na hrazdě. V souladu s rozpravou se jela 3 kola, mezi kterými byla občerstvovačka kde jsem nabíral ionťák barvou a chutí značně připomínající okenu. Další překvapení přišlo ke konci 3. kola, kdy oproti rozpravě regulovčíci všechny nahnali do zmíněné smyčky s občertvením. Co jsem slyšel, bylo to kvůli tomu, že vodicí auto, které jelo před (v podstatě celý závod) vedoucím Petrem Vabrouškem neznalo rozpis a vedocí závodníky tam zavedlo. Pak už museli všichni. Tachometr mi na konci kola ukázal 92.5km. Překvapení 3 nastalo při samotném návratu zpátky do depa napláž. V cestě je tam železniční přejezd známý svými dlouhými intervaly. Pořadatelé ohlašovali, že na šraňky dislokují rozhodčího a budou se zapisovat stop-časy. Když se tam objevím, závory jsou samozřejmě dole, rozhodčí časy zapisuje. Ty už ale nikdo nikdy neodečte.


Péťa povzbuzuje na trati na křižovatce u Břehyně, kde se závodník během každého kola ocitnul 4x… a slečna za mnou, ta má možná trochu zkreslenou představu, co je deset metrů:o)

Nový přední Zipp sice jede jako blázen, ale chce to dostat ho trochu do ruky. Ne ho hned po vybalení vzít na závod, nota bene tak větrný jako letošní Doskyman. Všimněte si barvy ionťáku v lahvi na řiditkách: MADE WITH PRIDE BY OKENA

Depo číslo 2, zrovna jsem schytal 4 a půl minuty na šraňkách, tak vypadám odpočatě:o))

vzhůru na běh, ať to máme za sebou

To ale není nic proti chaosu, který nastal na běhu. Místo vlastním zážitků budu teď čerpat trochu i z reakcí a diskusí ostatních závodníků. Jak už bylo napsáno, ředitel závodu ohlásil na rozpravě 1 dlouhé kolo. Už na cca půltém kilometru byly ale na zemi na křiživatce u hotelu Port nasprejované tyto instrukce: “1.KOLO ROVNĚ 15KM” a “2.+3.KOLO DOLEVA 3KM”. OK, říkám si a běžím kolem jezera. Moc mi to nejde, ale po krizi mezi 3.a 6.km kde jsem nucen občas přejít do chůze se mi nakonec daří chytnout rytmus a běžím podobně co závodníci kolem mě.

Mezitím se na trati děje hotová komedie. Někdo z pořadatelů zřejmě přeměřil vytyčenou trať a zjistil že malá kolečka mají místo 3km jen dva. Pořadatelé rychle změnili rozpis a na trať se vydává chlapec na koloběžce, který vedoucím závodníkům rychle sděluje, že se běžá o okolo navíc. Petr Vabroušek už to prý nevydrží a uleví si, že prý “to není triatlon ale orienťák” (+nějaké sprosté slovo:o)).

Občervovačky bylo třeba v tom vedru využívat doslova „plnými doušky“

Mezitím se na opačné straně jezera na špatně značené trati ztrácejí závodníci (je tam úsek cca 5km kde není nic než lesní cesty s častými křižovatkami). Já si říkám, dobíhaje už zpátky k pláži, že už je skoro hotovo, že už mě čekají jen 2 malá kolečka. Pořadatelé na zmíněné křižovatce u hotelu na mě volají “BEŽÍ se 3 KOLA!!! 3 KOLA!!!”. Nebudu vám nalhávat, jak funguje moje myšlení na závěru 5hodinového závodu, vyložil jsem si to v souladu s tím co bylo nasprejované na zemi, čili: „Jasně, 3 kola, 1 velké a dvě malá jsou tři”. Po uběhnutí těchto koleček jsem se nahrnul do cíle (nikdo mi kola nepočítal, ani se nedávaly obvyklé náramky). Čas byl slušný 5:03:23 – osobák. A tak jsem slavil…i s Péťou a tátou kteří mi dělali doprovod a fanclub:o). O poznání hůř mi bylo večer, když jsem po pročtení diskusí zjistil že osobák to sice byl jenže na zřejmě ne zcela regulerní trati 1.9+92.5+19, a že bych asi dle regulí měl dostat DNF, nebo ještě méně lichotivé DSQ. Ani to ale nebylo nic proti osudu pár závodníků, které regulovčíci informovali trochu jinak, a sice křikem “BĚŽÍ SE O KOLO NAVÍC”. Ti pak nic netušíc absolvovali i druhý dlouhý okruh a místo 21km museli odběhnout hodně přes 30.

Dekorování hrochů, aneb v cíli…. Nebo vlastně ne v cíli?? jak to tedy bylo??

Po závodě jsem ještě psal řediteli závodu ty svoje peripetie a chtěl nějaké vysvětlení, jak to tedy na trati mělo vypadat, jak to bude s odečtem stop času a jestli dostanu DSQ. Na to že pořadatelé mají ambice zahrnout tento závod za rok do českého poháru, a na místě byla ekipa rozhodčích z ČTA (česká triatlonová asociace), čekal jsem jasné DSQ. Bohužel nikdo neodepsal. Můžu si tedy připsat do statistik jeden „oficiální čas“ 5:03:23 na poněkud zvláštním závodě 1.9+92+19, poněkud virtuální čas kolem 5 hodin a 10 minut (po odečtení častu na šraňkách a přičtení času na 1 kolo navíc), nebo morální nedokončení kvůli zkrácení si tratě. Bůh mě rozsuď, protože lidé z Doksymana mě nerozsoudili. Je to škoda protože prostředí na podobný závod je tu opravdu hezké a s nový pořadatel prokázal potenciál. Bohužel prokázal i nezkušenost, tak se budu ještě sám muset rozmyslet, jestli tomuhle závodu dám ještě jednu šanci v roce 2015.

Ondra