Obnova plotu na sokolovně

Co taková představa, že existují dva světy: První, kde každý důsledek má svou příčinu, vše je předem předpřipraveno, determinováno, zajištěno pojištěné, předpovídáno, zkrátka řízeno dopředu. Svět, kde v seriálu ti naznačí, kdy se máš smát, při jaké teplotě na desetiny si vzít prášek, co dělat když. Starý plot, co leccos pamatuje, potřebuje svůj projekt, svůj dotační titul, své výběrové řízení, svojí externí firmu, své sedmi místné číslo potřebné na obnovu a k tomu šestimístnou spoluúčast. Prostředky se rozpráší po cestě, tu a tam si každý kus ukousne, starý plot se odveze na „Hřbitov plotů“. Přijede zbrusu nový, geometricky perfektní, ale bez duše, bez příběhu …

V druhém světě vzniká vše tady a teď, žijeme z vlastního pramene. A tak se stalo, že na schůzi výboru kdosi prohlásil: „Václav má nápad, zkus se ho zeptat“. A ke schůzce s panem Topolem opravdu došlo. Nic nebylo zpočátku jasné a striktně nalinkované, ale sešli se lidé, kteří chtějí společně něco vytvořit, cítí hrdost, že po nich něco zůstane pro ostatní. Nebylo pochyb, že původní ráz plotu se ponechá – původní kovaná plotová pole po našich předcích se zrestaurují, podezdívka s novými základy a sloupky se nově vystaví. Vyřídili se potřebné formality a začlo se o víkendech, svátcích zkrátka, kdy byl čas. Plot se rozebral, suť se odvážela. Mezitím sokolové začli brousit železná pole, to první trvalo jednu člověkohodinu a ruce doslova brní únavou, tělo je zaprášené. „Máme jich tam asi ještě 40!“, ozvalo se. Strašná představa. Pak se trousili lidé, ze sokola: Nohejbalisti, volejbalistky, cvičící senioři a další naši příznivci. Muži brousili, ženy natíraly a byla legrace, začly vtípky a objevilo se ve tvářích spousta úsměvů. Člověk dokáže být štastný i při práci, když je dobrá parta. Mezitím se udělaly pevné základy, přijelo pár mixů s betonem a plot začal růst. Tak to šlo od dubna do července. Nikam se nespěchalo, chodili jsme tam v podstatě rádi si jen tak popovídat a zasmát se. Scházely se různé party, kdo a kdy měl čas. Člověkohodiny se dávno přestaly počítat.

Pak se začalo uvažovat co s tím svahem za plotem. Přibral se do party zahradník Pepa Bolen a po pár slovech bylo jasno: Převislé skalníky, mulč, tkanina se lněnou sítí. Na dřevěnný taras, aby mulč nesplavila voda, se využila podlahová prkna z původního předsálí – dnes se tomu říká recyklace. A koncem prázdnin jsme se opět po večerech začli scházet. Začlo se nopkovou fólií připevněnou k zadní části plotu a pak svahem. Ještě se budou sázet skalníky, ale až přijde jejich čas.

Nakonec Václav s Pepou Kdýrem upevnili zrestaurovaná železná pole. Začlo se svářet a vrtat, železná pole se připevňovala a dílo se začlo rýsovat.

Jakoby ten plot najednou měl pro nás větší smysl, jakoby to nebyl jen kus železa a kamene. Troufám si říct, že máme k němu jiný vztah, než kdybychom si jej nechali jen udělat.  Znamená pro nás příjemně strávené chvíle i tvrdou práci, co bolí, skvělou partu i vyplněné volno, ale hlavně spoustu příjemných vzpomínek a chvil. Myslím, že jsme se cenově vešli do té spoluúčasti dotace. Spontánně jsme byli tvůrci komunity. Vyplnili jsme smysluplně volný čas.

Vše se takto v dnešním světě dělat nedá, není čas, možná spíš vůle, ale výsledek asi stojí za to: Máme zase kus sokolovny a okolí opravené, snad se Vám bude líbit, nám ano, pro nás to není jen obyčejný nový plot, ze kterého bychom se radovali jen chvíli, je v něm kousek nás.

Výbor Sokola Veltěž

Speciální poděkováni za pomoc a realizaci: Pan Václav Topol a jeho spolupracovníci, Josef Kdýr ml., Josef Bolen, sokolové a každý jeden brigádník

#komunita #restaurování #sokol #recyklace #cirkulární ekonomika  #zeleň  #udržitelnost  #zamyšlení #fenomenologie #žít z vlastního pramene