O podzimního krále vrchařů (UAC) aneb když čipy stávkují

Unhošť – Poteplí – RZ1 – Běleč – Zbečno – RZ2 – Píska -Křivoklát – Roztoky – RZ3 – Zbečno – RZ4 – Leontýn – Nižbor – Hýskov – RZ5 – Chýňava – Podkozí – RZ6 – Svárov – Unhošť – celkem 77 km.

Na trati na nás čekalo šest měřených úseků (erzet) čítajících dohromady 1500 výškových metrů.

Počasí bylo takové podivné, po tropickém létě včetně začátku září toto byl první den, kdy bylo docela chladno a foukal silný jihozápadní vítr, který na druhé a čtvrté erzetě vysloveně škodil, na první a třetí byl z boku občas také pěkně nepříjemný a na páté a šesté naopak do zad výrazně pomáhal, což je koneckonců vidět i na mých dosažených časech:

RZ1, Poteplí-Chyňavská myslivna: 07:10 min (loni 06:49 min)
RZ2, Zbečno-Písky: 08:46 min (loni 08:38 min)
RZ3, Roztoky-Leontýn (resp. křižovatka Račice): 13:17 min (loni 13:10 min)
RZ4, Zbečno-pětikopec: 16:44 min (loni 16:20 min)
RZ5, Hýskov – Chyňava: 11:33 min (nový úsek)
RZ6, Dolní Podkozí-Svárov: 06:46 min (loni 07:08 min)

Jelo se mi to tak všelijak, tepově docela nízko, (max. 191, ale spíš tak okolo 185), asi to bylo tím, že jednak byla trochu únava a jednak mi byla celou dobu dost zima (i když jsem měl komplet návleky plus vestu, ale po těch letošních dlouhotrvajících vedrech tělo nějak nemohlo zkousnout, že už léto skončilo), a to mnohdy i při jízdě na plný plyn do kopce! Z tohoto důvodu jsem to tentokrát objížděl spíš tak nějak sám (s výjimkou přejezdu od Chyňavské hájovny do Zbečna, kde foukalo krutě proti a kde jsem se tudíž rád schoval do balíku), spíš v popředí celého pole a nikde jsem moc dlouho nezastavoval, jen si vždycky přehodil na správný převod, dojel pomalu ke startérovi a jel okamžitě do měřeného úseku. Výjimku jsem udělal akorát pod Leontýnem, kde byl bufet, a kde jsem nepohrdl nabídnutou koblihou a donutem. Bidon jsem měl jen jeden a bohatě to stačilo, nebylo potřeba doplňovat, naopak jsem ještě dvakrát zastavoval za opačným účelem.

Jak jsem byl celou dobu vpředu, tak jsem ani moc nezaznamenal, že byly nějaké velké problémy s čipy, ten můj fungoval bez problémů a zaznamenal vše, co měl, ale jak se ukázalo později v cíli, dodavatel to tentokrát asi trochu podcenil a dodal nějakou ne úplně funkční sadu, takže cca 25% záznamů v cíli chybělo, jinými slovy zdaleka ne každý měl zaznamenáno všechno, a to včetně aspirantů na tituly a medaile, takže po nějaké době a několika sporech se pořadatelé a vedení UAC asi celkem rozumně rozhodli výsledky prozatímně anulovat  s tím, že se data pokusí vyčíst dodatečně a výsledky podle toho pak nějak zrekonstruovat. To se nakonec povedlo, když se podařilo dát komplet dohromady čtyři úseky z šesti, takže nějaké celkové výsledky nakonec jsou a patří mi v nich 41. místo ze 70. Jinak musím říci, že se mi tento typ závodu celkem zamlouvá, a i když předem se mi nikdy moc nechce, protože je mi jasný, že šest kopců naplno bude bolet, tak nakonec to zase nebývá až tak hrozný a na přejezdech mezi měřenými úseky si jako slabší mohu kolikrát v klidu pokecat i s těmi, které bych v klasickém závodě viděl jen na startu a pak až v cíli. Zkrátka z jednoho neúspěchu se nestřílí a doufám, že to Pavlovi (Diablovi) nevezme chuť do pořádání dalších těchto klání, možná sice občas nadáváme, ale ve výsledku jsme moc rádi, že to pro nás dělá, no ne?

Závěrem ještě musím moc poděkovat Hance a Martinovi Kubcovi, kteří našli můj ztracený sáček s tisícovkou jakožto vrácenou zálohou na čip a dvěma stovkami na cestu, jinými slovy bez nich by byl můj zážitek ze závodu hned o dvanáct stovek lehčí…