Na chlup stejně, KŠ ROAD 2009
Člověk musí trénovat stále víc a víc, aby se udržel na stejném schodu. Tak nějak bych charakterizoval zvyšující se úroveň Krále Šumavy a amatérského? pelotonu u nás. Z mého pohledu pomýšlet na umístění v první desítce či dvacítce na nejdelší trati 250km by člověk nesměl pracovat. Zde čelo okupují týmy a jednotlivci naší profi-špičky. Tréninkově a v závodech jezdím vzdálenosti do 100 km, ale jet na Králi pouze 150km mi připadá hanebné a proto volím trasu střední, 200km.
Přípravu na Krále vtěsnávám do posledního týdne před, neboť před tím trávím týdenní dovolenou v Itálii. V PO dáváme s Petrem 110km a projíždíme si největší stoupání na trati. V UT dáváme jen 90km, nicméně vtěsnávám tam několik intervalů v meziprahové oblasti v kopci zahrnující i stoupání od Otavy na Horskou Kvildu. Ve ST je na pořadu dne lehké vyjetí, ve CT volno a v PA rozjetí v téměř plné sestavě (ja, Misak a Piha). Naštěstí chybí Radim, který nás zachraňuje před přívalovým deštěm a vyzvedává nás pod slunečníky in BierGarten v Sušici.
Večer dělám nutnou přípravu techniky, logistiku doplňování tekutin a energie na trati. Jsem z toho docela zmordovaný a tak si jdu lehnout. Ráno jako každý rok hektický odjezd do Klatov, rozbijím bidon při vyndavání kola z držáku, naštěstí Mišák má náhradní a tak snad to nebude tak špatný.
Start a už jsme na trase. Úplný začátek se jede v poklidu, každý se rozjíždí, jen nekvalitní silnice a úzké sjezdy zvyšují nervozitu a počet defektů. První vrcholy zdolávám s lehkostí, snažím se být poblíž čela, abych měl přehled, kdyby se něco dělo. Peloton se záslahou nástupu sparťanů trhá až po 90km a na Špičácké sedlo vyjíždím ve druhé skupině. Následující nejvyšší bod na trase se jede už ve vyšším tempu, ale celkem v pohodě ho zdoláváme. Předání tekutin a nutné energie na úpatí kopce probíhá excelentně a tak nezbývá nic než poděkovat rodince za skvěle odvedenou podporu na trati. Po předávce přichází pochvala mé rodinky také od Vency Cafourka (www.sostym.com) a zároveň upozornění od T. Vitáčka, že to jistě nebude zadarmo. Kontruji tím, že jsem slíbil doma vymalování pokoje.
Rychlý sjezd dodává tělu kýžený odpočinek potřebný pro stoupání v Kunkovicích. Kopec v Kunkovicích se nepěkně utahuje už před vesnicí, jedeme né nijak ostré tempo, když v tom se ohlásí náběh na křeč na zadní straně stehna. V této sezóně ji cítím k své nelibosti poprvé. Lehce zvolňuji a křeč povoluje, nechávám si odstup od mé skupinky na cca. 15m a před vrcholem ji docvakávám, abych ve sjezdu využil její závětří. Bohužel na dalším stoupání přes Stojanovice a Zámyšl musím tuto skupinu opustit. Škoda, tepově bohužel jedu asi o 10míň než normálně – limitují mě náběhy na křeče a tak se snažím nohy šetřit. Ve sjezdu a rovinkách před Hartmanicemi se to snažím valit co nejrychleji, ale skupinu už nezachytávám.
Ve dvou vydupeme Hartmanice, kde se k nám přidají další a ve čtyřech točíme kolotoč až pod poslední obávaný kopec – Cihelnu. Zde jsme všichni poměrně na plech. Ze zadu nás dojíždí čtveřice a prožene se kolem nás. Já z naší skupiny zachytávám a naopak jeden z nich odpadá. Nad kopcem pokračujeme v jiném složení ale opět ve čtyřech vlnitým terénem až do cíle. Snažím se střídat, abych mohl v závěru spurtovat, ze začátku to moc nejde a držím špici kratší intervaly. Potom se to trochu rozjede a z Běšin do Klatov po hlavní už střídám v pravidelných intervalech.
Po peripetiích s křečkem, kdy jsem měl už ty nejčernější myšleny, jsem si spravil chuť závěrečným spurtem. V klidu jsem si počkal a jel na třetí pozici. Při nástupu jsem v poklidu uvisel a v závěrečných metrech protivníky přejel o parník. Nakonec jsem nevzal pouze naší skupinku, ale i o 0.2 sekundy závodníka z té předchozí, kolem kterého jsem se přehnal na pásce. Takže nakonec umístění téměř stejné jako loni: Celkově 14. v kategorii 12. místo na 204km časem 6:21.
Naši partneři
