Můj první dospělácký cyklomaraton – Genesis Prague 2014

Genesis Prague  2014 můj první dospělácký 35km cyklomaraton s převýšením 600m.

Po příjezdu jsem od táty dostal startovní číslo 1461 a po přidělání na přední řidítka jsem se mohl postavit na start. Bylo tam hodně závodníku a my jsme vystartovali ve třetí vlně. Původně jsme nikam nespěchali, protože jsem nevěděl, co nás čeká.

Nejdříve jsme jeli po rovině a pak nás čekali dva kopečky a pak byl trochu zase větší kopeček. Následně na to nás čekal prudčí sjez po kterém jsme jeli klikatou cestou a pak začal opravdový závod. To proto, že jsme protnuly startovní čaru od které se začal počítat čas. Pak nás čekal velký kopec. Musel jsem si přehodit na větší kolečko a vepředu na menší placku. Bylo to těžký. Závod tohoto druhu jsem nikdy nejel. Čekalo mě náročných 35km.

Když jsem to jel, tak na začátku semě zdálo, že to není tak těžký jak jsem si představoval. Ale přitom to bylo jenom na začátku. Přede mnou byla ještě celá trasa a ta jak se ukázalo, byla těžká. Po několika kilometrech jsme vyjeli na polní pěšinku a tam to hodně drncalo. Já jsem si myslel, že to nepřežiji. Ale prežil. Silničních častí bylo málo a tak nebyl čas na vybavováni. Táta mě během závodu povzbuzoval a upozorňoval – co mám dělat, jak mám přehodit, kdy se mám nadzvednout a kudy mám jet a někdy kam mám uhnout, když nás někdo předjížděl. Několik technických strmých kopců jsem vyjel sám, ale s přibývajícími kilometry jsem ztrácel silu. V jednom okamžiku jsme se dostali do bahenního úseku, který jsem zvládnul, ale v poslední chvíli mě do cesty vjel soupeř, kterého jsme předjížděli. Spadnul jsme,ale naštěstí se mi nic nestalo. Jenom jsem se ušpinil a jeli jsme dál. Někdy mě táta chytnul za krk a pomohl mi na horu do kopce.

Ne na každé občerstvovací stanici jsme zastavili, protože jsme poznali, že nás to zdržuje a můžeme přežehlit naše soupeře. My jsme se každopádně zastavili v polovině trasy. Dali jsme si pomeranč, vodu a dvě čokoládky. Moc mi chutnali.

Pak jsme jeli dál, ale začal jsem dostávat křeče do ruky, protože nemám odpruženou přední vidlici. Zastavil jsem a táta mi ji namasíroval. Po masáži jsme se rozjeli a chybělo nám posledních 8 kilometrů. Vyjeli jsme na rovinu a chtěl jsem se napít, ale už jsem neměl sílu na vindání lahve. Tak táta vyndal svoji a prudce zabrzdil přední brzdou a tím přelítnul přes řidítka a zranil si lokty na obou rukou a odřel si koleno. Nebyl čas na ošetřování, protože jsme honili čas a soupeře. Kdybychom nespadli, měli bychom lepší čas.

Poslední kopec byl moc prudký a musel jsem ho vytlačit. Sjeli jsme do cílové roviny a v cílové rovince mě povzbuzovali diváci a já jsem se rozjel a snažil jet co nejrychleji.

Cílovou pásku jsme projeli v celkovém čase 2:31:15 se ztrátou na vítěze 1:17:12. Z celkového počtu 636 závodníků jsme se umístili na celkovém 463 místě. Ve své kategorii bych byl určitě první, protože žádný z účastníků nebyl v mém věku a nejmladšímu byl o rok starší a jel to déle než čtyři hodiny.

Ze závodu jsem měl dobrý pocit a radost, že jsem to zvládnul.

Napsal v Praze dne 18. 6. 2014  Ivárek