Král Šumavy Underground aneb vzpomínka na lepší časy

V sobotu 30.8.2014 se měl jet silniční Král Šumavy. Měl, ale nejel, protože mezi pořadateli a PČR letos nedošlo k dohodě (proč vlastně, když všude jinde to u velkých akcí jde, toť otázka), a tak byl letošní Král oficiálně zrušen. Přitom se ale ani nedá říci, že by se nekonal, protože v sobotu ráno se v Klatovech na náměstí před osmou hodinnou ranní sešla poměrně velká skupina (odhadem tak 70-80 lidí), kterým se Král v letech minulých zapsal nějakým způsobem pod kůži, a tak mu přišli vzdát hold alespoň tím, že prostě v původním termínu Krále přijeli, sešli se a vyrazili se poprat s šumavskými kopci. A ačkoli jsem v minulých dvou letech, kdy se Král konal už jen jako nezávodní vyjížďka a přitom za peníze (pravda stále s čipy, bufety, značením a regulovčíky na křižovatkách), tak trochu neviděl smysl platit startovné za tento „nezávod“ a nezúčastnil se, tak tentokrát to bylo něco jiného a já cítil, že bych tam prostě také měl být, přece jen Král je legenda, mnohému jsem se na něm přiučil včetně lepšího poznání sebe sama, předpověď počasí nakonec také není až tak tragická, takže ráno budíček ve 4:20, beru číslo 10 se svým jménem z dlouhé trasy z posledního závodního ročníku 2011 a vyrážím směr Klatovy.

Na náměstí se potkávám s Mírou a nechybí ani řada jezdců z oddílu Vinohradské šlapky v čele s předsedou Kolíkáčem, dále je tu Kolbaba a mnoho dalších. Ještě než vyjedeme, se dohadujeme s Mírou a se Šlapkami celkem ve shodě na tom, že nejprve vyrazíme po klasické trase na Chlístov, pak okolo Malonic na Velhartice a dále Zámyšl, Hlavňovice, Hartmanice, Sušice, Šimanov, Javorník a dál pak se uvidí podle nálady. Po pár kilometrech se vpředu vytvoří skupinka odhadem asi dvaceti lidí, nechybí v ní Kolíkáč, Dreamer, Jirus, Mlhoš, Míra, dále jsou tři jezdci z nového týmu Axon a další. Užívám si, že mohu po delší době jet s takovými jezdci a dokonce si s nimi za jízdy i popovídat, protože při závodě se mi toto normálně nestane. Při nějakém speciálním postavení hvězd ještě tak jet možná, ale popovídat si už určitě ne. Ale abych byl objektivní, tak popovídat si při jízdě do kopců nemohu ani dneska, protože ačkoli Kolíkač s Jirusem a spol. si stále něco vyprávějí, já tam mám mnohdy přes 180 tepů (max. 189) a musím jinak příjemné společenské rozhovory chtě nechtě často přerušovat.

Na Javorníku se to poprvé trhá, čelo mizí v dáli, já zůstávám s dalšími třemi jezdci (Vít Tichý, Zdeněk Šnejdar v zeleném dresu a číslem 1166 z roku 2011 a jezdcem v černém dresu na černém DURATECu, zatímco Míra zůstává trochu překvapivě už na Javorníku za námi a po sjezdu už není vidět vůbec. Pokračujeme tedy už jen ve čtyřech dále, přičemž cestou vymýšlím plán, že v Kašperkách projedu pod náměstím spodem, vyhnou se tak jednak hnusným kostkám a zároveň si nadjedu čelo přímým sjezdem do Rejštejna, ale pak boční uličkou zahlédnu, jak na náměstí všichni stojí, tak tam také zamířím a dobře jsem udělal, protože domácí perník a další pamlsky od Jirusovy ženy jsou výborné a byla by velká škoda je vynechat. Mezitím dojíždí další jezdci a taky Míra, ani si nějak zrovna nic neříkáme, připadá mi to zbytečné, protože počítám, že spolu dnes ještě hodně najedeme a času na povídání bude ještě ažaž. Poté pokračujeme všichni společně až pod Svojše, kde nastává druhá a pro mě již konečná selekce. Ti lepší odjíždí a nás to postupně selektuje úplně stejně jako na Javorníku, já vyjedu nahoru s Vítkem Tichým a společně pak stavíme na křižovatce u Jezerní slati, abychom počkali na ty kousek za námi a domluvili se, kudy dál. Po chvíli dojíždí dvojička, se kterou jsme jeli už z Javorníku a pak ještě Mlhoš, který ale pokračuje rovně na Kvildu, zatímco my si dáváme ještě ouško přes Nové Hutě a Borovou Ladu. Škoda jen, že tu nikde není Míra, všiml jsem už při nájezdu na Svojše, že ve skupině úplně nebyl a poflakoval se vzadu s asi 200 m ztrátou, myslel jsem, že nás dojede aspoň tady při tady té pauze, ale neděje se tak a my tedy pokračujeme dál zase jen ve čtyřech. Před Kvildou se pak domlouvám, že bych potřeboval někde zastavit na jídlo, neb mi začíná docházet a cítím, že jen na tyčinky už to nedojedu, prostě sekaná s banánem z Králových bufetů schází a energii je třeba někde doplnit. Ve skupině se na to sice nikdo moc netváří, ale už v Kvildě dojíždíme ještě Jeana ve světle modrém dresu, který to vidí úplně stejně jako já, takže nakonec všichni společně stavíme v oblíbené pekárně (akorát černý Duratec pokračuje bez zastávky sólo dále). Dávám kofolu, drštkovou a pak ještě borůvkové knedlíky a musím říci, že jsem se trochu přecenil, protože i když ty knedlíky byly jen tři, tak byly obrovské a už tak od jednoho a půl bych se nejraději s někým podělil, ale Jean má svoji vlastní várku a ostatní nechtějí, takže v závěru si připadám tak trochu jako jedlík ze známé povídky od Š+G, ale nakonec to nějak dávám. Následující výjezd nad Filipovu huť tak není v mém podání zrovna z nejsvižnějších, ale pak konečně začnou knedlíky postupně fungovat a je fakt, že až do Klatov pak už nemám nejmenší potřebu cokoli jíst. Na Modravě nás to ještě trochu vysprchuje, ale od Srní už je víceméně zase sucho. Dostanou nás až Prášilské kostky, já tady zpomaluji, Vítek se vrací pro něčí spadlou podsedlovou brašnu, ale ještě před koncem kostek mi zase odjíždí a ostatní už jsou poměrně daleko pryč. Ještě před Skelnou pak postupně dojedu Zdeňka i Vítka, ale Jean už nám zdá se zmizel nadobro z dohledu a Zdeněk odbočuje na Vysoký hřbet, zatímco my s Vítkem pokračujeme už jen v dvou na Gerlovku (mimochodem z Nové Hůrky tam byla hnusně čerstvě vyfrézovaná silnice), kde se rozdělujeme i my, protože Vítek chce jet ještě na Pancíř, kdežto já už cítím, že je nejvyšší čas spustit se z hor zpátky dolů do Klatov. Cestou se ještě musím poprat s dalším asi 3 km vyfrézovaným úsekem nad Běšinama, ale je to celé mírně z kopce, takže to tolik nevadí. Do Lubů na hřiště, kde je takový neoficiální sraz účastníků, tak dojíždím sice úplně sám, ale s dobrým pocitem, že mám pro tentokrát splněno. A i v tom je vlastně kouzlo té dnešní formy Krále, každý si jede podle chuti a osobních dispozic a skoro by se dalo říci, že co účastník, to nějaká vlastní trasa. Ten můj byl prostě jen můj a myslím, že stejnou trasu nakonec asi ani nikdo jiný dnes nejel (pro úplnost uvádím její úplný itinerář):

KLATOVY – 22 – Chlístov – Tržek – Podolí – nahoru okolo Malonic – dolů okolo Velhartic – Zámyšl – Hlavňovice – Petrovice – Dolní Chlum – Hartmanice (ve sjezdu maximálka 86 km/h) – Dlouhá Ves – Sušice – Podmokly – Kadešice – Rozsedly – Šimanov – Ostružno – Nezdice na Šumavě – Lazny – Podzuklín – Javorník – Nicov – Řetenice – Kašperské Hory(pauza) – 145 – 169 – Rejštejn – Svojše – Horská Kvilda – Nové Hutě – Nový Svět – Borová Lada – Kvilda(oběd) – Filipova Huť – Modrava – Srní – Mechov – Prášily – Skelná – Nová Hůrka – Gerlova Huť a dále 37 km po státovce I/27 zpátky do Klatov, resp. do Lubů na hřiště, kde byl sraz účastníků a závěrečný společenský pokec u piva/limonády.

Celkem jsem dnes naměřil 217,18 km (cca 5 km bylo ráno po Klatovech a odpoledne z Lubů k autu), průměr činil něco málo přes 27 km/h, takže se dá říci, že i jako vyjížďka to bylo hodně rychlé svezení, a to ještě posledních 50 km jsem jel jen ve dvojici nebo sám. Spotřeboval jsem 6500 cal, což také není málo a hlavně, je potřeba je zase někde něčím dobrým doplnit, což se také hodí. Takže ať žije Král, i když je momentálně skutečně tak trochu mrtev, ale jak to tak vypadá, horda věrných mu definitivně zemřít asi jen tak nenechá!