Král Šumavy Underground aneb cyklistická óda na radost

Vyráží se celkem zostra, na nějaké velké povídání to z mojí strany zatím moc není, tepovka se v každém kopci zmítá okolo hodnoty 190 a už ve stoupání na Tržek se to přede mnou krásně trhá. Za Podolím se to sice ještě na chvilku sjede, ale Maloňičák už to nadělí celkem spravedlivě, což v reálu znamená, že v té úplně čelní skupině s Kolíkáčem, Snílkem, Vítkem a ostatními nejrychlejšími nejsem. Ale ani v další skupince to není nijak marné, pokusy o dotažení se zpět mi připomínají regulérní závod, a v kopci na Zámyšl už si připadám regulérně jako na opravdovém maratonu – jezdci roztaženi po celém kopci, jednotlivci, dvojičky, každý s tím bojuje, jak umí, ale nahoře před křižovatkou se to jako mávnutím kouzelného proutku všechno sjíždí do asi 10 členné skupiny a před Petrovicemi pak dokonce dojíždíme i čelo, s čímž už jsem ani nepočítal. Hartmanice se pak jedou celkem rozumně, ve sjezdu do Nového Městečka nás trochu přibrzdí tahač bez návěsu, ale aspoň se to tolik neroztrhá. Svůj původní plán jet samostatně rovnou na Svojše bere za své za mostem přes Otavu, kde celá skupina jede doleva na Sušici, tak tomu neodolám a jedu s nimi. V Dlouhé Vsi mi přichází vhod traťovka od Radky, kterou mě podarovala ráno u auta, do Sušice se to valí už ve svižném tempu a já teď už jsem rád, že jsem před chvilkou na křižovatce neodolal, protože takto pěkně bych se sám určitě nesvezl. S Kolíkáčem probíráme všechny ty ročníky, co se kdy kde zajímavého událo, a cesta hezky odsýpá. Za Podmokly všichni odbočují směr Kadešice a Šimanov, který jsem ale předem rozhodnut, že jej vynechám. Je to kopec, který si klidně rád odpustím, patří do kategorie krutých (stěna v lese s bojem o každou horní úvrať) a hlavně nikam se jím člověk neposune (s výjimkou několika málo ročníků, kde tudy vracívalo do Sušice, ale to není dnešní případ), jen se vyjede nahoru a sjede se za pár kilometrů prakticky na stejné místo (něco jako Zámyšl, ale ta je aspoň cyklisticky zajímavá). Trochu k této myšlence nalomím i Kolíkáče, ale toho vzápětí zase zpracuje jeho týmový kolega Snílek, takže rovně zkratkou přímo na Lazny pokračuji sám. Za Rozsedly je sice čerstvý živičný nástřik, takže dvakrát zastavuji a čistím pláště od zapíchaných drobných ostrých kamínků, ale v Nezdicích pod Šimanovem bylo prý zase vyfrézováno, tak to si pak člověk stejně nevybere. Do kopce na Javorník tak najíždím s náskokem na ostatní, kteří se ještě taví na Šimanově, a užívám si tak snad poprvé (s výjimkou svého prvního ročníku) na tomto kopci z této strany luxusu, že si jej mohu jet podle sebe a ne podle někoho jiného, což jej dělá poměrně snesitelným. Při přejezdu z Plzeňského do Jihočeského kraje kousek pod vrcholem je nový povrch, ale hnusné zvlněné kostky na Javorníku tam přitom nechali, jak byly, tak to moc nechápu. Celkem v pohodě si pak vyjedu ještě stoupání na Nicov a okolo poledního si vychutnávám sjezd do Kašperek, kde pod náměstím stavím u benzinky k doplnění pití. Zdržím se asi 15 minut, okolo ale nikdo neprojel, takže stále se zbytkem náskoku sjíždím do Radešova a začínám zvolna stoupat na Rejštejn. Tady na Králi bývával moc hezký bufet, ale dnes tu nic není, dokonce i hospoda je zavřená, pak ještě kousek proti proudu Otavy a už ukazuji rukou doleva a hurá na kopec Svojše-Zhůří.

Tenhle kopec mám prostě rád, ačkoli patři mezi nejdelší a nejtěžší stoupání u nás, tak snad ještě nikdy se mi nejel vysloveně špatně, teda za podmínky, že jsem si v něm jel svoje tempo a nesnažil se přizpůsobit někomu rychlejšímu. Ono osobně si stoupání dělím na „hodné“ a „kruté“ kopce, a Svojše patří rozhodně do kategorie těch hodných. Sice jako člověka ten kopec potrápí, to ne zase, že ne, ale vždy dokáže včas povolit, když už se člověku zdá dlouhý, po úseku na sluníčku umí nabídnout zase stín, po úsecích, které se táhnou, se to položí krásně do serpentin, k tomu jako bonus krásné výhledy při průjezdu lučními enklávami a zkrátka nikdy se tady nenudím a nai vysloveně netrápím a dnes, když si to jedu podle sebe, tak už je to úplná paráda. Ze snění o kopcích mě kousek pod vsí Svojše vytrhne trojička s Vítkem, Snílkem a Evženem Šmatlákem, kteří se okolo mě z ničeho nic proženou, to snad ani nejsou lidi tohleto, oni to snad jedou dokonce ještě na čas nebo co, no nic, za chvíli jsou pryč a já jsem zase sám. Nad Svojšemi se však zezadu začne ozývat družný hovor a přibližuje se, ohlížím se a vida, je tam další trojička s Kolíkáčem, Richardem Löblem a Jirkou Voráčkem ze ŠUACu. Zajímavé je, že mě ani nějak moc nedojíždí, vzdálenost se zkracuje jen zvolna a já mám to jejich povídání jako puštěnou televizi za zády. Někam do tří čtvrtin kopce si držím pořád strategický odstup, abych se měl kam propadat, kdyby třeba zrychlili, protože bych se pak rád po hřebeni svezl s nimi, dojíždí mě až v jedné z prvních ramp v závěrečné pasáži, ale je to dobré, vtipkuje se a nikdo nikomu nenastupuje, sem tam nějaká vtipná historka, nahoře nádherné výhledy, super počasí (dole musí být celkem vedro, ale tady nahoře je tak akorát příjemně), tohle je prostě úplná óda na radost z cyklistiky a Franta i Míra se museli shora uculovat, jak si to dnes krásně užíváme.

Díky Králi za tuto skupinu, cesta tím pádem utíká poměrně zvesela, na Kvildě v pekárně děláme pauzu, každý dá něco k snědku a pití, doplníme vodu (já teda ne, doplňoval jsem v Kašperkách, načež jsem pak vyvezl skoro plné dva bidony přes Svojše až sem nahoru – celkem dobrý trénink) a pokračujeme dál přes Filipku na Modravu. Z Modravy na Antýgl je úplně nový povrch, ještě černý asfalt, trochu se tu i nastupuje, ale jen tak propagačně, prostě euforie z jízdy zde dosahuje vrcholu. Skoro ke každému místu po trase má někdo k dobru nějakou příhodu, která se zde při Králi jemu nebo někomu ze známých udála, takže cesta tím pádem ubíhá rychle, i ty prášilský kostky nějak přeletíme, ale daly mi zabrat jako vždycky, to zase jo. Ze Skelné se pak pokračuje hromadně na Gerlovku (přímo na Vysoký hřbet nikdo neodbočuje), kde všichni jedou dále na Pancíř a pak prý přes Nýrsko zpět. Mně už to připadá nějak moc, trochu začínám cítit únavu a navíc osobně jsem Krále přes Pancíř nikdy nejel, tak mě to ani moc neláká, tak se loučím s tím, že už do sjedu někam z hor dolů a do pivovaru v Bezděkově pak přejedu někudy jinudy. Ale asi jsem měl jet s ostatními, po tom odpojení se mi najednou už tak dobře nejede, začíná mě ukrutně tlačit malíček na levé noze, cesta najednou nějak neubíhá, ačkoli až do Běšin je spíše z kopce, ale pak do Strážova to je přes celkem ještě nepříjemný hřebínek, 15% stěna v Opálce taky nepotěší, v Janovicích v areálu bývalých kasáren aspoň konečně doplňuji vodu (už asi 20 km jsem byl prakticky na suchu, ve Strážově jsem sice zajásal, že vidím benzinku, ale měla zavřeno) takže ve výsledku se k pivovaru doplácám jen asi pět minut před dojetím skupiny, co jela přes Nýrsko. Poučení pro příště je tedy jasné – neopouštět dobrou skupinu a jet Krále až do konce, třeba i přes Pancíř. V pivovaru se pak potkávám s Radkou a dalšími, vesměs vládne pohodová atmosféra, dnešní den se prostě vydařil, i to počasí nemělo chybu a byla to moc hezká vzpomínka na Krále, na kterém si každý mohl dovolit ten luxus, že si mohl zvolit vlastní trasu. Ta moje například vypadala následovně:

KLATOVY – I/22 – Chlístov – Tržek – Podolí – nahoru okolo Malonic – dolů okolo Velhartic – Zámyšl – Hlavňovice – Petrovice – Chlum – Hartmanice – Dlouhá Ves – Sušice – Podmokly – Dražovice – Lazny – Podzuklín – Javorník – Nicov – Řetenice – Kašperské Hory (doplnění vody na benzince) – II/145 – II/169 – Rejštejn – Svojše – Horská Kvilda – Kvilda (krátký oběd v pekárně) – Filipova Huť – Modrava – Srní – Mechov – Prášily – Skelná – Nová Hůrka – Gerlova Huť – I/27 – Javorná – Onen Svět – Jesení – Čachrov – Běšiny – Kozí – Lukavice – Strážov – Opálka – Janovice nad Úhlavou (doplnění vody na benzince) – Rohozno – Bezděkov (pivovar/cíl) – Poborovice – I/22 – Beňovy – Klatovy (podtrženě jsou zvýrazněny nové vesničky, kde jsem předtím na kole nikdy nebyl)

Celkem jsem dnes naměřil 202,05 km, průměr činil 27,4 km/h, takže stále hezky svižné svezení a musím říci, že se mi to takto líbilo skoro více, než klasický maraton, počasí bylo parádní, jelo se rozumně, takže jsem si mohl za jízdy i docela popovídat s těmi, kteří normálně jezdí kdesi daleko přede mnou, sranda byla … tak tedy ať žije Král!