Jilemnická padesátka 2010

V duchu hesla, že nejlepším tréninkem je závod, jsem se přihlásil na Jilemnickou padesátku, což je obdoba té Jizerské, délka je rovněž 50 km, jede se klasikou, obtížnost je z pohledu celkového převýšení sice menší a výsledné časy jsou rychlejší, zase na druhou stranu pohled do loňské výsledkové listiny říkal, že startovní pole se skládá takřka výhradně ze závodníků a výkonnostních sportovců a prakticky tady chybí taková ta turistická třída. Následným porovnáním časů se svými výkony na Jizerské 50 jsem se ujistil, že pokud půjde vše optimálně, budu bojovat tak o předposlední místo. Ale co se dalo dělat, termín legendárního švédského Vasáku (Vasova běhu, 90 km klasicky), kam jsem již přihlášen, se neúprosně blíží, a ten se lyžařů vždy nemilosrdně zeptá, co dělali přes zimu. A tak se stalo, že jsem v neděli v šest ráno sedl do auta a vyrazil směr Jilemnice.

Cestou byla docela mlha, ale v Jilemnici bylo krásně jasno, sluníčko, přitom mrazivo a krásný snížek, perfektně upravené stopy, prostě radost skočit do jedné z nich a vyrazit. Jilemnická 50 už se letos koná potřetí, ale letos poprvé je to opravdu v Jilemnici. Předchozí dva ročníky musely být kvůli nedostatku sněhu přesunuty na Benecko, takže Jilemnice jako taková měla premiéru a opravdu musím uznat, že udělala všechno pro to, aby to byla premiéra vydařená. Vyzvednutí startovního čísla, čipu a namazání stoupacích zón lyží u stánku SWIX už je téměř rutina a asi 10 min. před startem jsem již v určeném startovním koridoru v očekávání, co bude. Po odstartování to jede celkem plynule, lidí tady není tolik (odhadem necelé tři stovky) a stop je dostatek, navíc se propadám polem dozadu, turisti tu opravdu moc žádní nejsou a většina lidí jede hned od startovní čáry jako hasiči k ohni. Trasa závodu se skládá ze dvou 25. km okruhů, líbí se mi hlavně prvních deset na polích nad obcí Mříčná a pak úsek mezi cca (15. až 20. km) v okolí obce Kruh. Na nějakém 12. km je naopak těžké asi 2 km dlouhé stoupání a poslední pětka stojí také za to, dost to v ní houpe a hlavně směrem nahoru! Stopa je většinou perfektní, v lese je to občas horší, ale jasné, že na ledovém podkladu nelze dělat zázraky. Naopak na polích a loukách je pista prvotřídní, záběry na závodníky tady by klidně mohly sloužit jako ta nejlepší reklama na běžecké lyžování do katalogů výrobců běžkařského vybavení! Ze závodnického pohledu však trochu trpím, neboť většina lidí mi ujela hned po startu, a nás pár ostatních vzadu se roztáhlo natolik, že zhruba od nějakého 15. km už ani nejsme v přímém kontaktu. Já například jsem poslední změnu svého pořadí zaznamenal někde na 11. km, kdy mě předjel jezdec se startovním číslem tuším 231, a pak až do cíle žádná změna, nikdo nedojel mě, já nikoho jiného také ne, takže trochu závodnická nuda. Ale lyže jedou i stoupají velmi slušně, počasí je nádherné, takže jedinou nepříjemností je občas dlouhá nudle táhnoucí se z nosu až na zem, a pak i poměrně rychle ubývající síly, protože kopce tady nejsou sice velké na převýšení, ale zase se střídají docela rychle.

Nicméně jsem rád, že jsem stihl nájezd do druhého kola ještě těsně předtím, než se přiřítilo čelo závodu do cíle, celé kolo jsem tedy nedostal a pokračuji směle dále do posledního okruhu (na průjezdu do 2. kola mi časomíra ukazuje čas něco okolo 1:58h). Nicméně hned na 26. km se cítím lehce rozladěn, když při průjezdu občerstvovací stanicí již obsluha pomalu balí stan i propriety, ale svůj díl ionťáku a něco k snědku ještě dostanu, tak to všechna čest. Ze druhého kola si dobře pamatuji zejména prvních deset kilometrů, které se mi tak líbily v prvním kole, ale nyní to v některých stoupáních jede zřetelně pomaleji. Na občertvovačku v Mříčné již přijíždím patrně v dost zbědovaném stavu, neboť obsluha se mě ujímá poměrně starostlivě, dokonce dostanu i tabletku Enervitu a ještě prý, jestli si mě mohou vyfotit … no jak já musel vypadat! Následně od nějakého 32. km (začátek stoupání od občerstvovací stanice) se dá říct, že (slovy Mišáka) začínám OPRAVDU POŘÁDNĚ TRÉNOVAT! Kousek za stanicí, ale už v lese, zastavuji ještě jednou a sosám Speed8 z vlastních zásob, trochu si zařehtám a hurá znovu do toho stoupání s největším převýšením. Utrejch z ampule nebo placebo efekt zdá se fungují, takže jsem nahoře docela rychle a zase tak moc to ani nebolelo. O to větší krize ale nastává v dalších stoupáních, která ještě zbývají do cíle. Nicméně hlava už je psychicky připravená z prvního okruhu a dobře ví, co ji čeká. Takže i tu závěrečnou pětku nějak oblezu a nakonec přijíždím do cíle v čase 4:18h, pořadatelé v cílovém prostoru už pomalu balí reklamy, stánky s občerstvením se zavírají, reprodukovaná hudba nehraje a diváci dávno odešli. I tak může vypadat dojezd do cíle, ale taková je holt realita, Lukáš Bauer už ze mě proste asi nebude. Dosažený čas je sice lepší než mé průměrné časy na Jizerské 50, ale tady to nestačí na lepší než osmé místo od konce (253. z celkem 260. v cíli)! Tak ale na druhou stranu žádné zásadní problémy (zlomeniny, zástava srdce apod.) nebyly, kvalitní trénink to naopak rozhodně byl, dobrý pocit z překonání vlastní lenosti také, takže ve výsledku spokojenost.

Teď ještě 28.2. Šumavský skimaraton a pak už vzhůru dobýt to Švédsko!!!

Skol!

Radim

Odkaz na výsledky: http://www.skijilemnice.cz/upload/soubory/doc/jil50_10/vysl_20100124_jil50_50kmct.pdf