Halounské okruhy očima vítěze poháru

Vytvořeno: 14. 10. 2009/Zařazeno: Cyklistika/Od:

Na můj poslední závod sezóny jsem nastupoval s vidinou celkově prvního místa v kategorii B CKKV Svijany cupu. Po posledním absolutní vítězství na časovce do vrchu v Černolicích, jsem si propočítal, pokud porazím Vítka Mužíka a současně obdržím víc jak 74 bodů, že mě první místo v poháru nemine. Vzhledem ke každoroční vzrůstající formě v závěru sezóny jsem si na to docela věřil. Problémem byla silná konkurence, která na startu objevila: Tomáš Okrouhlický, Christián Hynek, Matouš Ulman a další profíci. Obava byla zejména z toho, abych nasbíral potřebný počet bodů. I když z Vítka jsem měl také respekt a proto jsem nechtěl nechat nic náhodě. Věděl jsem, že oproti mě má nevýhody v kopcích, to byl také důvod, kdy jsem si předsevzal jet v kopcích vysoké tempo, aby se pole dostatečně potrhalo.

Ale zpět k závodu, začátek byl vlažný po rovině proti větru až do Osova. Netrpělivě jsem očekával, kdy se odbočí a pojede se chvíli na bočním větru a potom se najede na nejdelší kopec na okruhu. Docela se to před kopcem natáhlo, foukal bočák a jelo se už před kopcem vysoké tempo. Do kopce jsem najel v celku v pohodě a tempo mi až tak vysoké nepřipadalo. A tak jsem vyrazil, jelo se krásně, vůbec mi to nestálo moc sil a už jsem měl pár desítek metrů před pelotonem. Dobře jsem věděl, že zbývajících cca 40km do cíle nelze ujet, ale chtěl jsem peloton donutit k vyššímu tempu a trochu unavit svého protivníka. Sedl jsem si a jel jsem si své tempo. Peloton zrychlil a na konci kopce mě dojel, ale některé to stálo určitě dost sil. Za kopcem na větru se jelo také tempo a pomalu se nejel ani kopec před Koněprusy. A tak se čelo utrhlo. Jeli jsem asi ve dvaceti lidech a najeli na druhý okruh , kde se klasicky střídalo na rovince proti větru. Bohužel můj soupeř byl stále s námi. To se dalo také čekat, že v prvním kole neodpadne. A tak přišel další kopec, tam jsem už nenastoupil a čekal co udělají ostatní. Jelo se ostře, ale kopec jsem vydržel, ale další zvýšení tempa na větru a v kopci před Koněprusy, kde se o to staral sparťan Okrouhlický a bikerská elita, bylo o fous. Spousta elitních borců UACu odpadlo, také můj protivník. Nějakou záhadou se však k nám ještě dostal před Lítní a tak v trháku v Lítni byl opět s námi. Tam už téměř k ničemu nedošlo a tak asi 15 borců jelo k cílovému stoupání.

Tam se rozjelo ostré tempo hned od spodu se záměrem nenechat vše na poslední metry. Docela se to nadrobilo a k mému potěšení Mužík v čelní grupě chybí a tak závěrečný spurt dojíždím spolu s profíky…..