ČT Autor Cup aneb do třetice to zase nevyšlo

Předloni mě na závodě Author Cup (67 km, 1543 m převýšení) postihl defekt krátce po startu, loni mě v týdnu před závodem složil covid, takže do třetice jsem doufal, že by se mohlo konečně zadařit, ale bylo to ve výsledku spíš do třetice toho špatného. V týdnu před se o mě dost silně pokoušela nějaká choroba – kašel, rýma, ucpaný dutiny, únava … v podstatě jsem byl regulérně nemocnej, až na to, že jsem neměl žádnou zvýšenou teplotu, ještě v pátek večer mi nebylo nic moc, ale v den závodu, v sobotu 14.10.2023 ráno už to bylo přece jen lepší, předpověď přicházející studené fronty byla tak na hraně, že by se to možná dalo i stihnout před deštěm, tak jsem to vyrazil zkusit. Hlavním cílem bylo zajet to tak, abych si obhájil první startovní vlnu pro příští ročník a nemusel psát jako poslední roky vždy před závodem e-mail pořadatelům, že z důvodu toho a toho žádám o přeřazení ze druhé vlny do první (i když letos to zrovna vyšlo i bez psaní a dostal jsem po loňské neúčasti stále první vlnu – st. č. 509).

Cestou na start v sobotu ráno z Hrabětic do Bedřichova ještě relativně teplo, i když takové skoro léto, jako bylo ještě v pátek večer (to se večer chodilo po Bedřichově ještě v kraťasech a tričku s krátkým rukávem) už nebylo, a hlavně mělo být výhledově ještě mnohem hůř, ráno byla silnice sice mokrá, ale aspoň nepršelo. Po příjezdu s RM do Bedřichova z křižovatky, odkud to je k naší první vlně tak možná 300 m vzdálenosti, nás hlídky nekompromisně odklánějí na objízdnou trasu přes protější úbočí, které nás asi po 3 km vyvrhne až u úpravny vody za poslední startovní vlnou (pátou a ještě vlastně i šestou z krátké trasy), ale nedá se nic dělat. Okolo oplocenek se sice nějak jít celkem dá, ale i tak se do našeho startovního koridoru dostáváme až někdy v 9:35 (start je v 9:45), takže stojíme až skoro úplně na konci kousek před páskou druhé vlny, na mokré silnici a s prakticky celou první vlnou před sebou. Po startu ale postáváme na místě asi jen 30 s, a pak se to i poměrně plynule rozjíždí a hned se dá jet relativně i do plnejch, což v mém případě znamená tak do 180 tepů, ale zase na cyklokrosovém kole to celkem jede, takže se spíš tak nějak posouvám lehce vpřed. Na prvním panelovém úseku hlavně bacha na šutry uprostřed, které mě dostaly předloni, to dobře dopadlo, a tak nějak sice samozřejmě v notně zadýchaném módu a ne úplně komfortních pocitech, ale s vědomím, že nějak to jede a snad i nadále pojede, se posunuji po trati dále. Za Novou loukou mě dojíždí RM, který po startu zůstal někde kousek za mnou, a poměrně rychle se vzdaluje, něco ztratím ve sjezdu na Bedřichovský stadion, kde na užších CX pláštích musím přece jen trochu opatrněji, ve výjezdu k Lesní chatě ho ještě chvíli vidím, ale i na asfaltu se mi spíš vzdaluje, naposledy jej zahlédnu na horizontu nad Prezidentskou, a pak už se mohu zase v klidu soustředit jen na svůj vlastní výkon:-). V táhlé rychlé levotočivé zatáčce na šotolině před Prezidentskou je na výjezdu docela bahýnko, očekávám, že mi to klouzne a taky jo, celkem se to smeklo, ale srovnal jsem to briskně, sice mě to pak vyneslo až do pravé stopy, ale přímo vedle mě naštěstí zrovna nikdo nejel a ten, co byl kousek za mnou, tak už měl čas zareagovat. Říká mi pak: „To bylo celkem o fous, co?“, ale za mě to ještě celkem šlo. Jinak mi je v tuto fázi závodu celkem horko – vzal jsem na sebe 3/4 kalhoty, krátký dres s návleky na ruce, pod ním nátělník a krátké tričko z moiry plus vestičku přes, podkolenky, na krk šátek a na hlavu čepici přes uši, kterou jsem si ovšem ještě na startu vyroloval nad ně, no a celkem to jako hřeje, sice je mokro, vlhko, ale stále relativně teplo, takže v závodním tempu mám spíš pocit vedra. Jak se ale začne stoupat přes Kristiánov na Rozmezí do 1 000 m.n.m., přece jen se pocitově ochlazuje. Snažím se držet nějaké skupiny a celkem se mi to daří, když někdo vytvoří nějakou díru, tak na CX to není problém zalepit, ale občas někoho i nechávám odjet, zkrátka snažím se jet hlavou a mít to pod kontrolou, na panelech opatrně, ale když je potřeba někoho předjet, tak klidně zprava doleva i opačně a celkem s tím nemám problém.

Před prvním bufetem na Kasárenské trochu blátíčko na cestě, na bufetu si chytám kelímek a na výjezdu ještě hrábnu po nabízené miňonce, akorát jsem omylem vyrval obsluze z ruky oba dva kousky, co držela, tak nabízím okolí, zda si někdo nedá, a holčina vedle neodmítá, takže se to pěkně a rychle udalo. Na Knejpu se tentokrát celkem vezu, ono tady dost fouká proti, ale i tak dojíždíme ještě jednu skupinku před námi. Přes Ždárek to je takové rozhárané a skupina se docela trhá, ale pak okolo Krásné Máří se to zase víceméně sjede a po Nové cestě už je nás zase tak kolo patnácti, a ještě tam dojedeme skupinku dalších odhadem deseti, takže to vypadá, že by to následně mohlo odsýpat, ale osud je jiného názoru a z relativně slušně rozjetého závodu (v rámci aktuálně daných možností) mě dost neblaze vyrušuje pohupování zadního kola akorát při průjezdu rychlou pravotočivou zatáčkou na Kristiánově. Nějak to ustojím, ale vynáší mě to až k levému okraji, tak zvedám ruku, nechávám projet po prvé straně prakticky celou skupinu (ve sjezdu jsem byl na nějaké druhé třetí pozici), přitom se snažím nerazit s nikým z krátké trasy, kteří v tuto dobu ještě občas jedou proti, a za lesním hřbitůvkem vpravo od cesty už téměř na ráfku zastavuji a dávám se do opravy. Jde mi to ale jak psovi pastva, napřed zlomím jednu montpáku, pak i druhou, ani jsem nepoužil nějakou velkou sílu, ale láme se to jako papír a za chvíli mám v ruce jen dva plastové pahýly, musím si nakonec pomoci ocelovým rychloupínákem ze zadního kola, což se ovšem neobejde bez lehkého škrábnutí celkem nového ráfku. No chtělo to předtím asi pořádně odrazit bok pláště od ráfku, ale na to v takové chvíli na závodě prostě není pořádně čas a hlavně ani myšlenky, člověk to chce prostě udělat co nejrychleji. Dalším zádrhelem je pak nafouknutí, vyrazil jsem s novou CO2 hustilkou, tedy ne úplně novou, ale zatím jsem ji ještě nikdy nepoužil, no a když mám nasazeno a narazím bombičku, tak zjišťuji, že hlava je nastavena na AV a nikoli na FV ventilek, tak sice briskně uzavírám ventil, jenže nějak to úplně netěsní a při úplném otočení ventilu doleva to syčí stále, takže přesně v okamžiku, kdy se mi podaří otočit vnitřnosti hlavy na FV a těsně předtím, než bych to znovu nasadil na ventilek, tak to akorát udělá takové to poslední lehké psssss, a mám po srandě! Ke slovu tak musí přijít klasická ruční malá hustilka, kterou si naštěstí také vezu, ale je to samozřejmě velké zdržení a celou tu dobu jezdí okolo jeden jezdec za druhým, zatímco já se každým takovým průjezdem rychle propadám pořadím. Když mám konečně hotovo (odhadem tak 15 minut), tak se na trať dostávám někde na rozhraní jezdců druhé a třetí vlny, většinou to tahám, předjíždím a dojíždím další skupiny, ale je mi jasný, že kohokoli teď předjedu, tak na něj musím najet minimálně ještě dalších pět minut (rozdíl mezi první a druhou vlnou na startu), případně i deset minut v případě třetí vlny, abych ho v celkovém pořadí přeskočil. V některých případech hned zpočátku se to možná i povedlo, ale je jasné, že čím blíže je k cíli, tím už to spíš nepůjde. Ve výjezdu od Kuběnkovy chaty začíná už docela nepříjemně pršet – do té doby občas spadlo pár kapek, ale šlo to, teď dorazila studená fronta ve své celé (ne)kráse, navíc se to tu do kopce dost štosuje jezdci, několik lidí tlačí – to budou asi spíš jezdci z krátké, ale ani ostatní tu vesměs moc nehýří aktivitou a často to točej jen tak zlehka na kašpárka, nejlépe dva vedle sebe, takže se kolikrát ani nedá dostat dopředu. Nejčastějším mým hlasovým projevem je tady slovo „Střed!“, protože mi připadá, že to je pro všechny zúčastněné nejsrozumitelnější, že se tam chce někdo rychlejší procpat středem – jako celkem to funguje, ale samozřejmě to trochu zdržuje, než to ti vpředu zaregistrují a trochu se rozestoupí. Nahoře už co do počasí panuje celkem hnus …

… ale jede se dál, chviličku po asfaltu, a dál okolo Bedřichovské přehrady až na Vládní zase po šotolině, bordelu od země lítá už hodně a výsledkem je, že jak to ve výjezdu od přehrady vylámu celkem hrdinně vpředu na velkou, tak vzadu to je ale už na nějakém třetím největším pastorku, a když odřadím, tak sice lanko odskočí, ale měnič se vzadu ani nehne a řetěz zůstává tam, co byl, tj. nahoře. Naštěstí na panelové vložce si kolo párkrát drncne a o jeden, a za chvíli na šotolině ve výjezdu od Nové louky ještě i o druhý pastorek, to přece jen spadne, ale víc už ani ťuk, takže závěr je takový hodně frekvenční, ale na tom už celkem nesejde. Spíš mě opět zarazilo, jak cyklokrosové kolo určené pro jízdu i v mnohem horších podmínkách, si opět neporadilo s poměrně ne až tak hroznými podmínkami, resp. stačilo asi 20 min jízdy v dešti po šotolině a bylo vymalováno. Nutno tedy poznamenat, že obdobné problémy se nevyhýbaly ani jiným jezdcům, co jsem tak v okolí viděl, no ale stejně. Do cíle dojíždíme v takové roztahané trojici, ten přede mnou už je celkem daleko a toho za mnou si taky pohlídám, ale jinak není nad čím plesat, výsledný čas 2:55:52,5 je můj druhý nejhorší tady a jen o něco málo lepší, než ten předloňský (s defektem na 6. km). Obhajoba první vlny se také nepovedla ani náhodou (745. místo z 2044 na startu) a odstup na vítěze byl největší za celou historii, viz přehledová tabulka:

Je to škoda – potřetí za sebou nějaké problémy, to už zamrzí. Ten předloňský defekt nebyl náhoda, to jsem vzal kvůli vlastní nepozorností na komoru celkem velkej šutr a to by možná nevydržel ani bike, ale letos jsem jel opravdu opatrně, vzhledem ke zdravotnímu stavu až defenzivně, a stejně jsem zase nedojel, jinak bez toho defektu a manka cca 15 min by to bylo okolo 2:40 h a 400. místa, s čímž bych byl v rámci možností spokojenej, ale takhle z toho kouká pro další rok už asi opravdu druhá vlna a asi už ani nebudu mít tu drzost psát pořadateli, že to už potřetí za sebou byla zase smůla a že chci do první – holt druhá vlna taky vlna a ještě asi dám cyklokrosce jednou šanci, ale začínám to vyhodnocovat jako celkem riziko – z posledních 5 závodů (v průběhu dvou let) 3x defekt už asi nebude úplná náhoda. Jinak po víkendu šlo kolo do servisu kvůli zaseklému řazení a výměně řetězu/kazety, ale zjistilo se přitom víceméně náhodou, že je prasklý ještě i přední ráfek s napolo vytrženým drátem – viz foto:

… tak aspoň že to vydrželo ještě závod i nedělní krátkou vyjížďku po okolí (Smržovka, Maxov, Bramberk), kterou jsem absolvoval v podstatě jen asi na 4 převody (2x postupně vzadu nahoru bez možnosti návratu zpět a jinak jen vpředu). V neděli se pak v průběhu dne citelně ochlazovalo a začínalo něco padat, na kole jsme to ještě zvládli poměrně zavčasu, ale pak při odjezdu už padal sníh, tedy spíš taková přemrzlá krupice, a bylo pěkně bílo na autě, na zemi i na silnici a rallye letní gumy s autem tak mohla směle začít (jaký to rozdíl oproti pátku večer, kdy bylo snad ještě 20 stupňů), ale jak se sjelo kousek pod Bedřichov, takž to z toho byla jen voda. Za rok tedy doufám, že to bude celkově lepší, jak zdravotně, tak technicky, s počasím a vůbec!

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/10036151166