Časovka na Truba (silnice) aneb velká pila tvrdí muziku

Vytvořeno: 15. 10. 2015/Zařazeno: Cyklistika/Od:

Na Svatého Václava, den po orienťáku na VIPrahlých duších, jsme s Klárou vyrazili na silničkách na Časovku Na Truba (memoriál Václava Hladíka), což je takový moc pěkný kopeček mezi Českým Brodem a Kostelcem nad Černými lesy (2,7 km délky, 113 m převýšení), kde se tato časovka jezdila tradičně již někdy od roku 1986. V poslední době byla sice několik let pauza, ale nově se jí po H-H Smíchov pořadatelsky ujal oddíl z Českého Brodu (CSC klub) a tradice na tomto krásném cyklistickém kopci tak chválabohu pokračuje.

S trochou nadsázky se dá říci, že jsem to původně vymyslel tak, že pojedeme normálně na projížďku a za Doubravčicemi jakoby náhodou a s překvapením zjistíme, že se tam něco děje a ejhle – ona to časovka do vrchu (o které jsem ve skutečnosti ovšem věděl už dva dny od Honzise, který mi to říkal na Šternberku). No ale pravda byla taková, že jsem to nakonec Kláře radši řekl předem, aby se mohla psychicky připravit, ta souhlasila a předem dokonce ani úplně nezavrhla myšlenku, že by se sama také zúčastnila (teoreticky mohla být šance i na bednu, kdyby přijely jen místní ženy). Na startu byl ale celkem šrumec, dost lidí a na prezentaci fronta (úplně na malou lokální akci to zrovna nevypadalo), a jelikož se mi tak trochu zdálo, že po včerejší MTBO pětihodinovce by si Klára ve skutečnosti asi chtěla spíš odpočinout (i když to přímo neříkala), tak jsem nakonec nahlásil pouze sebe (startovné dobrovolné, ale nechal jsem tam tuším 100,- Kč) s tím, že mi bude dělat podporu, fanouška a příležitostného fotografa. Vyfasoval jsem číslo 79, projeli jsme si asi dvanáctikilometrový okruh přes Vrátkov a Zahrady (silnice dole v údolí sice trochu opravená, ale pořád pro silniční kola dost strašidelná), a zpátky jsme dorazili akorát v okamžiku, kdy se od čáry odlepovalo číslo 76, takže to byl timing jako někde u profíků. Akorát jsem tak stačil dát lahev s pitím Kláře, ta vyrazila do kopce fandit a fotit, já si ještě bleskově odskočil si odlehčit a už mi to startéři odpočítávali. Jelikož je to kopec celkem rovnoměrný bez velkých změn tempa a sklon je tak max. 5 až 6%, nechal jsem tam jako většina ostatních už od startu velkou placku, neb je známou pravdou, že na malou se to tady nevyhrává. Jak říkal Honzis, chce to tady odstartovat na 53-19, zatnout zuby, držet to až nahoru a pokud možno průběžně stále zrychlovat. S tím se nedalo, než souhlasit, takže jsem to zpočátku udělal přesně takhle a odpálil jsem to poměrně ostře, až se i pár lidí ohlédlo:

Časovka Na Truba - foto start

Na konci první táhlé rovinky už ale kadence zjevně povolovala, takže okolo Kláry, která tady stála (výš už dojet nestihla), jsem si musel na chvíli stoupnout ze sedla a přiznat si tak, že na tenhle převod to bude až nahoru asi nad moje síly. Kousek před Klárou jsem se opět vrátil do sedla, jednak abych trochu roztočil nohy a jednak abych se přestal na kole tolik kymácet ze strany na stranu a poskytl tak fotografovi snadnější cíl pro zaměření, což se ve výsledku rozhodně vyplatilo, jak dokládá následující super akční snímek:

Časovka Na Truba - foto trať

Jinak silnice je tu občas celkem rozbitá, hodně záplat, ale většinou se nějak vyhnout dalo (navíc silnice je po dobu závodu uzavřená, tak se dalo bez obav vyjet třeba i trochu do protisměru, což bylo fajn). Až to tady páni cestáři jednoho krásnýho dne opraví, bude to jeden z nejhezčích kopců pro silniční kola v okolí Prahy, co znám. Asi dvakrát se mi o vystouplou záplatu přední kolo dost citelně zarazilo, holt chtělo si to projet někdy předtím a najet si trochu nějakou optimální stopu, ale nebyl čas. Horší bylo, že v nejprudší části jsem nebyl schopen na 53-19 udržet otáčky v závodních mezích a musel podřadit na 53-21, kdy se to sice pocitově zase zlepšilo, ale rychlost se tím trochu snížila. Po chvíli sklon zase trochu povolil, takže jsem to shodil zase na 53-19, ke konci se to ale ještě trochu zvedlo, tak jsem musel na 53-21 zase, ale to už byla vysloveně chyba, protože hned vzápětí přišla závěrečná pasáž, kde je třeba zaspurtovat do cíle, takže to zase musím shazovat zpátky. Prostě jsem myslel, že to ten závěr je trochu delší a nakonec byl překvapený, že to zase tak dlouhé ani nebylo. Budu holt muset tenhle kopec zařadit víc do tréninku (jen kdyby opravili tu silnici ze Zahrad), abych ho dostal víc do povědomí. Ale v zásadě jsem spokojenej, kopec je to pěknej a dal jsem si to tady taky pěkně, i když po předchozích závodech ve dvou předchozích dnech jsem měl tepy tak o 10-15 bmp níže, než při odpočatém stavu (max. pouze 184), což asi zapříčinilo to, že ten úplně nejvyšší výkon se nekonal (i když nožičky bolely) a musel jsem pak dvakrát přeřazovat tam a zpátky.

Dosažený čas 6:37 min pak stačil na 10. místo v kategorii 20-39 let z celkem 25, zvítězil V. Krupička za 5:29 min před Honzisem (5:38 min) a P. Harnošem (5:58 min). Celkové výsledky (všech kategorií dohromady) se mi bohužel dohledat nepodařilo, ale jedno je jisté – letitý rekord 5:19 min z roku 1992 překonán nebyl, tak snad za rok, ale rozhodně to teda nebude mojí zásluhou.

Naši partneři

Sledujte nás na Facebooku

Facebook TJ Sokol Veltěz