Časovka do vrchu Zákolany (UAC)

V neděli 17.4. jsem se vypravil na letošní druhý díl seriálu silničářského UAC, kterým byla 2,5km „dlouhá“ časovka do vrchu v Zákolanech. Vyrazil něco po deváté od kamaráda Pepy z Kamenných Žehrovic po vlastní ose a na místě jsem byl poměrně brzy, takže jsem se v klidu odprezentoval a následně si projel kopec, který se mi mimochodem hned na první pohled docela zalíbil (nevím, co proti němu kdo má). Nahoře jsem se pak věnoval předzávodnímu rozjíždění a sbírání nových vesniček tak důkladně, že jsem málem nestihl svůj start, ale nakonec to dobře dopadlo. Na startu se díky hezkému jarnímu počasí a zatím řídce zaplněnému závodnímu kalendáři sešla skvělá konkurence a spíš by bylo jednodušší vyjmenovat, kdo tu nebyl, než kdo všechno tu byl. Bohužel opět jsem nenatrefil na nikoho ze našich Sokolů, i když jak se to vezme … ve výsledkové listině figuruje na 135. místě závodnice Ivana Jurkaninová a má jako tým vyplněno SOKOL VELTĚŽ, ale sám nevím, zda je to nějaká naše nová akvizice, nebo jen drobná chybička pořadatelů při zpracování výsledků. Docela by mě to ale zajímalo, ví to snad někdo? No nic, každopádně v našem dresu jsem na místě nikoho nepotkal, škoda.

Startoval jsem přesně v 11:23:30, půl minuty přede mnou startoval Janda (78), za mnou nějaká holka, tak jsem aspoň byl celkem v klidu, že by mě na trase neměl nikdo dojet (Doležalová to naštěstí nebyla). Pozoroval jsem, že většina lidí startuje vpředu na velkou, ale nezviklalo mě to a nechal jsem tam pěkně 39-17, což mi celkem vyhovovalo (teprve po závodě mi to Zahrada osvětlil slovy: „Jo ty jsi to jel na malou … no to nesmíš!!!“). Po pár záběrech jsem shodil na 39-15 a do první vracečky stále mírně do tahu to jelo docela pěkně, navíc jsem se pak nemusel zdržovat shazováním velké placky v plném záběru. První serpentinu jsem najížděl docela ostře, až jsem měl trochu obavy, jestli se do ní vůbec vejdu, což je při jízdě do kopce poměrně kuriózní situace. Za druhou serpentinou jsem zahlédl přede mnou jedoucího Jandu, takže jsem se snažil nepolevit a držel maximální možné tempo. V Trněném Újezdě čekal u silnice Pepa s foťákem a povzbuzoval, takže polevit opět nešlo, ale na druhou stranu usmát se do objektivu také moc ne:

trneny_ujezd-radim_skala_(sokol_veltez-54)_540x405

Na horizontu ve vesnici jsem dal vpředu velkou a tu už jsem nesundal, i když závěrečný magnet na 53-19 už docela bolel. Výsledný čas 5:29min (průměr 27,4 km/h) jsem po dojetí považoval za docela slušný, takže přišel čas i na nějaké ty úsměvy:

horizont_trneny_ujezd-radim_po_dojezdu_540x405

Po závodě jsem si dal hezkých 40km na vyjetí (celkem to bylo 95km) a říkal si, jak se ten den hezky vydařil, nicméně následný pohled do výsledkové listiny v pondělí pak přinesl zklamání, neboť při účasti 144 lidí jsem ve své oblíbené disciplíně čekal určitě lepší, než 90. místo v absolutním pořadí. Holt ukázalo se, že soupeři přes zimu rozhodně nespali a mých 5 kg navíc oproti loňsku rozhodně také nepomohlo. Přede mnou tak skončilo dost lidí, které jsem loni v kopcích pravidelně porážel, takže z toho plyne jediné – víc trénovat, něco shodit a ještě uvidíme! 🙂 Na druhou stranu kdo zná ten kopec, tak průměr 27,4 km/h se v něm také nejezdí úplně běžně, no ne?