Časovka do vrchu Knovíz (UAC) aneb když pocity nesouhlasí s realitou

V sobotu 25.4. byla na programu seriálu UAC časovka jednotlivců do vrchu v obci Knovíz, která je zajímavá tím (ta časovka do vrchu), že vlastně ani moc do vrchu není. Zkušenosti z let minulých ukázaly, že časovkářská hrazda a velká placka zde nejsou nijak od věci, a tak i já jsem stál na startu takto vyzbrojen a plný odhodlání ukázat, že ve mně stále ještě něco je.

Startoval jsem v 11:39, rozjel jsem se docela dobře (asi 20 km), hned na startu jsem tam narval 53-19, zalehl za hrazdu a začal ukrajovat první metry z celkem 3,5 km dlouhé časovky. První cca 2 km k odbočce na Želenice jsou poměrně v konstantním sklonu cca 4-5%, pak se to zlomí jak směrově více k západu, tak sklonově na cca 3% a na poslední cca 0,5 km se to otevře úplně a je to tam víceméně už po rovině, ale letos také zároveň pěkně na větru, takže jsem doufal, že hrazda by mi právě tady mohla docela pomoci, zvláště když odhadem větší polovina jezdců startuje na klasických kolech bez hrazdy. Za sebe mohu říci, že jsem to odjel docela poctivě, tepově konstantně na maximu (průměr 190 bmp, max. 194 bmp), stále zalehnutý na nástavcích, pocitově to docela i jelo (průměr 27 km/h) … no zkrátka po dojezdu jsem byl sám se sebou celkem spokojený, dal si ještě takový asi 20 km okroužek přes Slaný na vyjetí … jenže pak …

… pak jsem se podíval do výsledkové listiny! A ten pohled mně hodně vyděsil, to klidně přiznávám, protože 16. místo v kategorii B z celkem 22 nevypadá nijak povzbudivě. V celkovém (absolutním) pořadí to vypadá aspoň opticky o něco lépe (69. z 109), ale co naplat, skončila přede mnou řada jezdců, které jsem loni celkem porážel anebo aspoň bych s nimi měl zajet rovnocenný čas. A také je fakt, že v roce 2012 bez nástavců jsem to zajel ještě o pár sekund rychleji (nyní 7:47,13 min, tehdy 7:33,28 min), takže zjevně jen falešný pocit dobře odvedené práce. Utěšuji se aspoň tím, že holt ten jarní rozjezd mívám trochu další a snad se to ještě rozjede, i když kdo ví. Taky by to chtělo shodit nějaká přebytečná kila, to se při jízdě do kopce vždycky hodí, vím o tom a netřeba mi to při jednotlivých setkáních dobrácky připomínat! 🙂

Telegraficky ještě dodám, že zvítězil tradičně Václav Nežerka (LAWI – Autor Team) před Tomášem Kotlíkem z Cyklosport Kern a svým stájovým kolegou Michaelem Somrem, a to v neskutečném čase 5:39,56 min (rekord trati), což dělá průměr přes 37 km/h! To si už říkám, že ani na motorce nižší kubatury by to člověk snad ani rychleji nezajel!