Byla to ŘEŽ !

Dnes, v sobotu 10. září jsme se vypravili do na Cross Country v Řeži.
Tradiční závod u našich sousedů startoval netradičně v areálu Polepšovny Ducha, což pro ty kulturně méně gramotné je kultovní kulturní středisko s letní scénou na překrásném místě nad Vltavou.
Za náš oddíl se zůčastnila Magda Mišoňová, Tadeáš Winter (pozdější vítězové kategorií) a podstatná většina rodiny Polanských (Týna, Yvona a já) – tentokrát pod heslem, stačí se zúčastnit, ono to nějak dopadne.
 

S Týnou a Magdou svěřenou do naší péče jsme se již přesunuli na místo přímo a kolmo – na rozjetí. Čekání na start bylo dosti zdlouhavé, a též závod na kratší trati (6 km), na kterou s 10 letými vyrazili i 4 letí benjamínci neodsejpal nejrychleji, neboť se někteří z  mrňousů se nemohli dostat do cíle dřív než za hodinu. To byly ale jediné skvrny na triku pořadatelů, kompenzované bohatými cenami, občerstvením, tombolou…
A jak to dopadlo ?
Magda v kategorii mladších žáků už v zaváděcím kolečku nechala za sebou všechny dívčí konkurentky a postupně setřásla i reprezentanty mužského pokolení, z něhož jen nesilnější mladík s ní dokázal držet krok. Spolu projeli velkou část trati v úniku a nakonec s ním „prohrála“ o galusku v cíli. Přijeli ale tak rychle, že si pořadatelé ani nevšimli že projeli cílem – musel jsem na to moderátora upozornit…

Tadeáš Winter vybojoval s přehledem vítězství pro naše barvy v kategorii juniorů (na 2 kola po 12 km).
Naše rodinka s ohledem na věk startovala na 1 okruh – Týna v žácích a my s Yvonou mezi „veterány“.
Mně se povedlo dobře odstartovat a ze zaváděcího kola jsem odjížděl asi na 5-6 místě, pak následoval sjezd do Řeže, kde mě trochu brzdil jeden fialový kolega z Klecan. Předjel jsem ho hned dole a pak už to byl kromě krátkého intermezza, kdy jsme utvořili dvojici s pozdější vítězkou ženské kategorie, pro mne jen individuální závod, který jsem si užil nejvíc, když jsem si razil cestu mezi jezdci hlavní mužské kategorie (startovali 5 minut před naší vlnou). Z Core bikerů, startujících o dalších 5 minut dříve jsem ale k velkému vlastnímu údivu neviděl nikoho 🙂
Největší překvapení bylo pro mne v cíli, kam Týna dojela asi 2 vteřiny přede mnou a ještě za povzbuzování Yvony.
Bohužel, jak se ukázalo, Týna si nechtěně zkrátila trať, když ji pořadatelka nenasměřovala do výběhu po schodech u školy a nechala ji odjet rovně podle Vltavy. Týna tak projela většinu tratě naplno, včetně drsného výjezdu z Klecánek, ale v cíli z toho bylo místo nadějného umístění jen zklamání.
Ještě hůř dopadla Yvona, která po zaváhání na startu, kde se zapletla s nějakým mladíkem (řídítky – prý) už v zaváděcím kole předjela řadu pomalých jezdců a ztrátu chtěla dohnat i ve sjezdu, kde jich dala dalších 12. Nešťastná třináctka se ale již nepovedla a Yvona absolvovala po najetí do vymletého rygolu obdobný krátkodobý kurz létání, jako já před 14 dny na Moravě. Výsledkem bylo odřené koleno, brada a naražené rameno, takže na pokračování v závodu nebylo pomyšlení.

Do uzávěrky tohoto vydání se mi nepodařilo získat údaje o mém umístění, ale slibuji, že příští rok ho určitě o dost vylepším!