Bělečské okruhy aneb trojí eliminace a dost (UAC)

Podruhé za sebou jsem se vzdal MTB Krále Šumavy a tentokrát si místo něj naordinoval dávku v sobotu 26.5. tréninkových 154 km na KPO Objezd Prahy (objezd města pražského bez dotyku s jeho hranicí) a v neděli 27.5. závodních 95 km na prvním letošním UAC hromaďáku Bělečské okruhy. Loni se mi tenhle poměrně náročný závod na pět okruhů mezi Bělčí, Bratronicemi a Nižborem docela líbil, ale letos tomu bylo zcela jinak.

Startoval jsem někde ze druhé poloviny balíku a i když v úvodním magnetu nad Bratronice jsem se posunul trochu vpřed, sjezd vesnicí jsem jel trochu na jistotu a po nájezdu do stojky ke hřbitovu už jsem krásně viděl, jak to jezdce přede mnou krásně eliminuje. Mně to eliminovalo samozřejmě taky, rychle a relativně i bezbolestně, prostě na to nebylo a v takové menší skupině (pamatuji, že tam byl Mišutka, Václav Candra, Václav Zimmel, celkem asi osm lidí) jsme to zkoušeli ještě sjíždět. Nedaleko před námi byla celé první kolo vidět další o něco početnější skupina, tak to vypadalo docela nadějně, že bychom se k ním mohli připojit. V prvním kopci na Dřevíč jsem si vlezl dopředu a rozjel stíhací tempo, trochu se to i potrhalo, ale pořád to měli ti vzadu na dohled a my na čele jsme se naopak nijak zásadně k těm před námi nepřiblížili. Ještě před utahovákem na křižovatku ke stopce se ta naše skupina zase sjela a pokračovalo se dále společně.

UAC BEO - Radim jeste ve skupine

Bohužel jsem seznal, že jsem se na Dřevíči pěkně zatáhl a i když mě teď vysloveně nic nebolelo (tedy kromě obvyklé bolesti ve stehnech při závodním zatížení), nohy ne a ne pořádně jet. Ke hřbitovu v Bratronicích trpím jako kráva, ale i přes lehkou díru to ještě nějak dávám. Ve sjezdu celou dobu kukám vzadu, abych pošetřil něco na kopec, jehož první část ještě dávám, ale ta druhá ukrutná půlka už je přes limit a za pravou zatáčkou už mi není souzeno tam zůstat, tepy přes 190, ale díra se stále zvětšuje a já se loučím. Takže to byla eliminace podruhé, tentokrát již trochu pomaleji i bolestněji. Trochu doufám, že tempo na následné skoro rovince trochu opadne, ale proti skupině nemám šanci a zůstávám definitivně sám voják v poli.

UAC BEO - Radim uz na samotce

Za mnou není vidět nikdo, ono tam vůbec moc lidí asi nebude, takže už nájezd do třetího kola je na samotku a v duchu si říkám, co tady proboha ještě budu celou tu dobu dělat. V první půlce Dřevíče mne ve třetím kole dojede starší balík, tak se postupně prosévám dozadu a první skupinky ani nezkouším hákovat, morál ani síla tam na to není. Teprve když mne předjede Terka Trefná, tak mě to vyburcuje a trochu zvyšuji tempo, abych se pokochal. Kousek za ní jede Lenka Sýkorová, Natálie Dobrovodská a ještě jedna, jedou už poslední kolo a pěkně si to dávají a trhají se. Terka má trochu náskok, za mě se zavěšuje Lenka, ale pak radši trochu vybočuji, připadá mi ne úplně fér montovat se do souboje holek, když vlastně patřím do úplně jiného balíku a správně bych tady vůbec ani neměl být. Trochu zvolňuji (v praxi to znamená, že ze 100% aktuálního výkonu ubírám tak na 95%) a holky se vzdalují. Na mezirovině pak celý balík překvapivě parkuje, tak se ještě dostávám zpátky na chvost skupiny, ale ke stopce už za to zase někdo vzal a právě v tom okamžiku mě to eliminovalo potřetí, opět rychle a protože tentokrát už to ani moc nezkouším, tak i bezbolestně. No a pořekadlo třikrát a dost platí i tady, za mnou už nikdo není, leda tak ještě nějaká skupinka ze staršího balíku, ale ti stejně v tomto kole končí, takže po průjezdu do čtvrtého kola je už můj osud zpečetěn a dvě zbývající kola jsem tak nucen si obkroužit potupně a smutně na samotku, přičemž ztráta na ty přede mnou se samozřejmě nadále zvyšuje a mou jedinou motivací už je pouze to, aby mi čelo nedalo celé jedno kolo, což se sice ne úplně přesvědčivě, ale přesto s rezervou odhadem 3 až 4 minuty daří. V cíli je z toho nakonec čas 3:02:36h (průměr 31,05 km/h), což je o více než 21 minut a 4 km/h horší než loni. A 59. místo z celkem 69. v cíli taky nevypadá nijak zvlášť povzbudivě, zkrátka výsledek skutečně nic moc a na tento závod tak nezbývá, než raději rychle zapomenout. Každopádně doufám a věřím, že ve čtvrtek na Doksech bude lépe! A za rok snad tedy radši na toho MTB Krále…

Ještě pro úplnost zpravodajsky dodám, že celkovým vítězem závodu se stal Radovan Doležal (Kovo Praha) v čase 2:26:56h (průměr 38,59 km/h), který ale startoval jako příchozí, takže vavříny za UAC zůstaly v obvyklých rukou – kat. A: Václav Nežerka (CK Královice – ATOMBIKE), kat. B: Petr Zahrádka (LAWI – Autor Team), kteří dojeli s lehkým odstupem 12 a 16 s za vítězem.