Klikovy Vrchy, aneb krásy babího léta

Letošní 39. Klikáče, moje už nevím kolikáté, ale tak desáté určitě. Počasí na září luxusní, takový poslední letní den a hned následující den v pondělí se to už zkazilo. Na startu trochu pozdě a ještě jsem doma zapomněl své UAC číslo 325, které jsem mohl po Doksech a Kolem Posázaví potřetí v roce úspěšně využít (kromě toho jsem jel jen časovky Kozly a Pahorek, kde pořadatel používá vlastní čísla). No nic, tak jindy, tedy přesněji letos už nikdy (byl to poslední UAC závod sezony), a fasuji místo něj nějaké „erární“ sedmičkové. Na rozjetí už času moc nemám, tak to odbýt vlastně jen cestou na start s lehkou zajížďkou k hájovně Pařeziny, kudy se budeme vracet do cíle. Při sjezdu z Alžběty na start potkat startující první balík v plném tempu, tak radši zastavit u kraje, pak dojet na start svého balíku asi tak 3 min před, takže ani není moc čas se s někým pozdravit a zakrátko jsme vypuštěni z klece, tedy přesněji do kopce.

Asi kdybych byl víc rozjetý, bylo by to lepší, ale asi zase ne o tolik, aby mi to neujelo, čelo uhání čile vpřed a na mě tyhle rychlé rozjezdy pro hvězdy nikdy nebyly a čím dál víc nejsou, takže když mi tam naskočí první zásek, ani nemám nějaké větší ambice se to pokoušet sjíždět. Na chvilku se přece jen ještě pokusím vzepřít osudu, když okolo projede Míra Štohr (769, 2R76) s Milanem Štancem (310, CFC KLADNO) v háku, na chvilku za nima zalovím, ale spíš je jen to souhra okolností, že zrovna dojeli taky někoho pomalejšího a nemají zrovna kudy dopředu, tak to jako malou chvilku vypadá, že tam jsem, ale jakmile se před nimi prostor zase otevře, tak už tam rázem zase nejsem! K Alžbětě dojíždím už tak nějak relativně osamocen, ale jako vždy doufám, že by se mohla zezadu zjevit nějaká lokomotiva, která mě zase doveze zpět dopředu. Jeden takový se sice zjevuje, ale chce střídat, a při mých špicích se ti před námi jako rozhodně nepřibližují, koneckonců při těch jeho taky ne, naopak nás zezadu dojede ještě dvojička, jejíž součástí je nakonec třetí žena v pořadí Tereza Trojanová (748, SK FAVORIT BÍLINA), a přes Nový Dům tak projíždíme ve čtyřech, ve výjezdu se k nám pak ještě přidá další čtveřička, a v osmi to začínáme valit směr Městečko, kde jsme za chvíli. Kostky ve sjezdu to trochu nadělí, do kopce najíždím asi jako třetí, dva nám tam poodjedou, pak jsem já s jedním z KL Sport Most, zbytek za námi. U odbočky na Kalubice už toho mám plný brejle a trochu ztrácím se svým souputníkem kontakt, ale zezadu přijedou další a nakonec se to zase všechno krásně pospojuje dohromady. Nahoře letos točíme doleva okolo Velké Bukové (na původní trase je v Hřebečníkách uzavírka), přes horizont táhnu špic, před sjezdem mě jeden předjede, ale i tak najíždím do čela sjezdu k Berounce zepředu. Ještě před první serpentinou je u silnice nějak rušno, stojí tu auto a kdosi na nás mává, ať zpomalíme, že to klouže, a je fakt, že podél silnice postává hned několik jezdců, co se zjevně před chvíli posbírali ze země. Nějak mi to nebezpečný nepřišlo, taky s mojí hmotností se to jen tak nesmekne, ale v cíli pak říkali, že prý rozježděné špendlíky nebo mirabelky, a že tam lehlo postupně dost lidí. Pokračuji ve sjezdu už tedy opatrněji, ale i tak se dostávám na první figuru, kterou držím až k řece, a tam s překvapením zjišťuji, že jsme jen čtyři a další už nejsou nikde vidět, tak snad tam taky nelehli, ale minimálně dva z té naší skupinky pak ve výsledcích mají taky DNF, tak nevím, každopádně já tam žádný zásadní problém nezaznamenal.

Údolím podél Berounky po krásném novém asfaltu tedy pokračujeme ve čtyřčlenné sestavě, celkem se i střídá, ale před námi ani za námi stejně není nikdo vidět. Ve stoupání do Týřovic s maximem okolo 9 % si ve spodní části tvořím trochu bezpečnostní náskok, nahoře se stačím dát gel, napít se, a na křižovatce už tu jsou i ostatní, tak to vyšlo pěkně. Sjezd k mostu sice svižně, ale na jistotu s bezpečnostními rozestupy, za mostem nechávám z předchozích zkušeností velkou pilu a hurá do Skryjí. Trochu se to přelévá, ale vidím, že ujet by mi to nemělo, jednou mi to teda trochu odjede, když si hraju s Gaminem a nahrávám si tam trasu, když už ji mám staženou a uloženou a za Karlovem si nejsem úplně jistý, kudy to letos povede. Před startem jsem na to zapomněl, tak si s tím hraju takhle hloupě za jízdy a přes vesnici mi to trochu poodjede, ale v rampě za ní už teda jednak vpředu shazuju, a jednak se poměrně rychle dotahuju. V tom okolo projede Pepa Vejvoda jakožto v kopci tradičně útočící jezdec nejstaršího balíku, co startoval 5 min za námi., jede pěkně, taktak jsem mu stačil zafandit, aby to snad ještě slyšel. Na louce říkám ostatním, ať tam už zase dají velkou, že teď už dál to bude spíš takový houpavý a už to pojede. Dojíždíme Milana Štance, který se k nám přidává, pak ještě jednoho příchozího z balíku před námi (číslo 611) a myslím ještě jednoho, který se ale už nepřidal. Dnes nějak nemám problémy se skupiny udržet, ale podle Stravy to také byly moje nejpomalejší Skryje ze všech dosavadních čtyř Klikáčů, co se tudy jely. Za prvním zdánlivě posledním horizontem se to ještě párkrát zhoupne, s tím je dobré pro příště počítat, ale jsem už mezi ostatními celkem pevně zabudován. V jednom místě je čerstvý živičný nástřik, a za ním je hned vidět několik opravujících známých jezdců – Jiří Tůma z Varta Královice, Čespa z AC Sparta Praha, ten akorát sedá na kolo a rozjíždí se kousek za námi, naopak kousek před námi se od doprovodného auta rozjíždí někdo další ve světlém dresu, ale toho už nedojedeme. V horizontech tam nechávám velkou, čímž většinou odjedu trochu před skupinu, ale na Čespu to nestačí, ten se na výjezdu za Broumy jen mihne okolo. Na horizontu pěkné zafandění od jedné paní, co má zřejmě taky někoho v závodě, ale já zrovna spíš tak trochu čekám na tu svoji skupinu, co je kousek za mnou, pak přes Karlov se snažím dát preventivní magnesium do závěru, takže se trochu propadnu za skupinu, ale mám to dá se říct, relativně stále pod kontrolou.

Letos držíme východní směr ještě o něco dále za Karlov a netočíme hned na Leontýn, takže o trochu víc metrů na vydýchání, ale stoupání se pak stejně nevyhneme a hned na jeho začátku nás dojíždí stíhací skupina pěti lidí za Pepou Vejvodou, tedy z nejstaršího balíku. Trochu nám odskočí, ale jelikož tam zase nechávám vekou placku, tak jsem celkem připraven a malou mezeru rychle zalepím, na rozdíl od ostatních z mojí skupiny, ale pak zaberou taky a ještě před připojením na silnici od Nižbora jsme zase všichni pohromadě. Finální horizont k Leontýnu už trochu štípne, ale jsem tam hned na druhé pozici, takže ostatní asi štípnul ještě o trochu víc. U odbočky na Zbečno docela zmatky, protože první čtyři lidi projedou rovně na Roztoky, já jako první odbočuji správně vpravo, na volání reagují i ti první čtyři a otáčí to, i když samozřejmě s již určitou ztrátou. Sjezd tedy zahajuju z první pozice, před křižovatkou nad Račicemi mě jeden předjede, ale odbočku pak celkem probrzdí a musí jí jet větším obloukem, takže se zase dostávám na čelo, v krátkém výjezdu dojíždím 611, která celou dobu tak trochu podivně povlává chvíli před námi, chvíli za námi, a až k Újezdu to držím ve sjezdu z nejbezpečnější první pozice, dokonce i těch 70 km/h tam letos celkem jasně bylo. Až na rovince se nechám vystřídat a ke kolejím jsem tak na čtvrtém pátém fleku, za přejezdem to beru víc vnitřkem a vymetu tam docela velkou díru, trochu se v první chvíli i leknu, aby z toho nebyl ještě nějaký zbytečný defekt, ale je to dobrý.

Poslední kopec na Písky a Požáry zahajuju poměrně aktivně, a poté, co se dopředu natlačí ta pětice z dědkovského balíku, která je objektivně o něco lepší, než jsme byli my, když nás o 5 min od startu stáhli, se za ně zavěšuju a celkem držím jejich tempo, tady už není na co čekat a je potřeba jet hned odspodu do plnejch. Čtveřice z mojí skupiny i 611 hned dole zaostává, ale 611 se nakonec ještě dotahuje a na křižovatce na Pískách jsme tedy v šesti. S aktuální situací jsem docela spokojen, protože čtyři jezdci z mého balíku zůstali zpět, a ti ostatní zde nejsou mí přímí soupeři, neb pět jich je z balíku za mnou a jeden z balíku přede mnou, tedy stačí jen dojet s nimi a budu mít hned čtyři místa plus. Za Požáry mi připadá, že se zase ale tak moc nejedou, a tak se docela i motám na špici a snažím se udávat tempo, aby ještě zezadu někdo nedojel, když už jsem si to v kopci pěkně odpracoval. Ale to se už neděje, takže z Alžběty se už jen vezu za odměnu na konci skupiny a je to tentokrát dojezd bez nervů a relativně na pohodu, protože když si pánové na výjezdu z Nového Domu začínají nastupovat, tak už mě to nechává klidným a do souboje o druhé místo v jejich balíku už se jim nemíchám. U poslední odbočky ještě mávnout známým Jirkovi a Danovi Stránských z Active Tour, kteří už se vyjíždí po závodě, hlavně patnáctiletý Dan zajel famózně a dojel na celkovém druhém místě v mém balíku (a první mezi juniory), šmiknout vadnoucí 611 a pokusit se ještě ze zálohy přežehlit jednoho toho staršího, co zůstal sólo za tou svojí čtveřičkou, ale je to spíš už jen takové propagační, blíž než na nějakých 20 m už ho nestáhnu a popravdě se o to ani za každou cenu nesnažím. V cíli usměvavý Kolbaba, čip dělá píp a vida, mám to za sebou a ani to letos tak nebolelo, sice občas to jako pěkně štíplo, to zase ne že ne, ale jinak pohoda, krásné prakticky letní počasí, křeče se nikde neobjevily a na ty nohy se taky celkem můžu ještě postavit, to až po rozsezení u cílového Kozla 11 a klobásy z grillu se mi moc nechtělo. Ale nakonec jsem se zvedl, poněvadž jsem musel, zatleskat těm lepším na stupních vítězů, a jelikož bylo pořád tak pěkně, tak ještě vyrazit zpět do Křivoklátských kopců pro dvě takové lokálně zapomenuté vesničky (Skřivaň a Kalubice), co mi ještě v této oblasti chyběly do sbírky. Hlavně za ty Kalubice jsem rád, už tolikrát jsem  u cedule s odbočkou na ně v rámci závodního pojetí kopce z Městečka trpěl, tak teď jsem se tam konečně taky jednou podíval.

A na závěr ještě trochu těch čísel a zhodnocení – v celkovém pořadí druhého (prostředního) balíku je z toho letos 55. místo z celkem 84 na startu a 78 v cíli (6 DNF), čas 2:30:15 h (průměr 30,0 km/h), vítězný Martin Šrajer (CYKLOTRENER TOS VARNSDORF) to zvládl za 2:01:04 (37,2 km/h), druhý junior Dan Stránský (ACTIVE TOUR TEAM) za 2:02:37 h (36,7 km/h) a třetí rovněž junior Lukáš Frýdek (BB COM CYCLING TEAM) s nepatrným odstupem za 2:02:42 h. Můj poslední silniční hromaďák v kategorii M40 se mi docela povedl, tedy samozřejmě v rámci aktuálních čím dál více nevalných možností, akorát na tom startu se to chce víc kousnout, ale to mi krutě nejde. A taky je otázka, jak bych pak dopadl v dalším průběhu, třeba takový Milan Štanc by letos asi mohl vyprávět, že ten závěr už si pak zjevně moc neužíval. Za mě se ale letošní ročník tedy vydařil, počasí vrátilo i s úroky to, co si loni při povodňovém víkendu (to jsem radši vůbec nejel) vzalo, a tedy až na těch pár sedřených na Bukové a defektících v úseku Skryje – Broumy to snad byla jen samá pozitiva. Pořadatelé mohou být spokojeni, protože závodníci byly také spokojeni, tenhle závod má fakt atmosféru a tady se prostě jezdec nenudí, to snad ani nejde! Tak ještě jednou pozdravy a díky do pořadatelského CFC Kladno a ať to příští rok vyjde ideálně také tak!

Odkaz na záznam Strava: https://strava.app.link/McwdcDz3YWb

Odkaz na celkové výsledky: https://cfc-kladno.cz/rfc_vysledky.php?%20event_id=280