Jizerská padesátka 2010

Navzdory celorepublikové sněhové kalamitě, chatrnému zdraví a prakticky bez tréninku na lyžích (až do minulého víkendu nebyl nikde v ČR žádný sníh, na kterém by se dalo trénovat) jsem se rozhodl to nevzdat a odhodlaně jsem vyrazil. Cestou jsem ještě zachránil jednoho stopaře (vlastně stopařku) před umrznutím a vyhazovem z práce (ujel, resp. nejel jí vlak), odprezentoval se v Liberci, za drobný poplatek nechal namazat stoupací zónu lyží u stánku Swix (skluzové plochy si dělám vždycky sám už doma před odjezdem), trochu si zasáňkoval s autem na příjezdové cestě k hotelu (po dvou marných pokusech o zdolání 200m úseku do 14% uklouzaného kopce, kdy jsem pozadu se zablokovanými koly projel škarpou a křovím, jsem se rozhodl, že ty řetězy teda fakt asi nasadím), navečeřel se a šel v klidu spát. Ráno cestou na start jsem jel asi dva kilometry na lyžích a nezdálo se mi, že by to nějak zvlášť stoupalo. Tak jsem se ještě zastavil u mazacích stánků v areálu startu, v tuto dobu již zcela obleženého lidmi, a dozvěděl se, že v noci přišla obleva, dokonce snad i pršelo a že teď se místo tuhých V40 (modrý) a V45 (fialový) maže fialový KL (klistr). Ten jsem ale po ruce neměl, na namazání u stánku už není čas, propásl bych tím svoji startovní vlnu, takže ještě víceméně ze zoufalství přimazávám dvě silnější vrstvy V45 (ten mám s sebou) a pak se už trochu rezignovaně řadím na start.

Startuje se s lyžemi v rukách, což je pohoda, nedochází ke startovním tlačenicím, závodníci ze startovního koridoru jen přeběhnou do vymezeného prostoru, v klidu si nazují lyže, volně vyrazí směrem k čipovému koberci, pak to teprve udělá píííp a jede se. Žádné lámání hůlek, žádné přejíždění přes lyže a padlé soupeře, klídek a pohoda. Horší ale je, že mi vůbec nestoupají lyže, odrazit se z nohy prakticky nedá, sebemenší vlnka znamená nasadit buď stromeček nebo dřít soupaže jak mezek, což se mi hned od začátku opravdu nechce. Nevím, jestli je uklidněním to, že je na tom podobně bídně zhruba každý druhý … taky asi mazali u Swixu. Ale nelze se zase tak moc divit, změna počasí přišla do Jizerek náhle, takže večer holt platila jiná vize pro mazání, než ráno. Na Novou louku se ještě nějak dostanu, ale u Blatenského rybníka (asi 4km od startu) už jsem úplně grogy, nohy vůbec nejde zapojit do odrazu, všechno je to na netrénovaných rukách a ty už jasně říkají dost. Okolo spousta závodníků stojí mimo stopu a domazávají, tak po očku sleduji, zda u někoho nezahlédnu toužebnou tubu s klistrem, ale bohužel vidím jen samé domazávače tuhých vosků, což podle mě nějaká silná vrstva vosku může na chvilku pomoci, nikoli však dlouhodobě spasit. Asi v půlce stoupání ke Kristiánovu (cca 4. km) konečně zahlédnu někoho s kýženou tubou v ruce, hned jsem u něj a žebrám jak rumunské matky na Václaváku. Chlapík se ale tváří dost nepřístupně, že už prý potřebuje jet, tak dostávám jen slabé dva slabé šlicy na každou lyži (zase je ale nemusím ani sundavat), takže dál je to už o něco lepší a chvílemi se dá odrazit, ale ještě to není úplně ono. Na Kristiánově na občerstvovačce má být podle propozic mazací servis SWIX, tak se na něj těším, žel v reálu se žádný nekoná, tak si beru aspoň kelímek s teplým ionťákem. Následují v rychlém sledu dvě příhody, jedna dobrá, jedna špatná. Nejprve mi totiž podklouzne lyže se stojnou nohou a jak se snažím udržet rovnováhu, máchnu přitom rukou a zleju se nápojem z kelímku od hlavy k patě, aniž bych se napil. Vzápětí však zahlédnu nějakého závodníka s tubou kýženého klistru, tak se k němu ženu. Říká, že tuba je opodál stojícího závodníka se startovním číslem 3088, ten je naštěstí o něco shovívavější než ten před chvilkou a tubu mi půjčuje i do ruky (děkuji mu tímto za záchranu života), takže na skluznici přibude slušná vrstva, navíc tentokrát si ještě dám tu práci a rozetřu ji ještě rukou, takže je to kva-kva-kvalitka a hned to stoupá o poznání lépe. Lepí to zpočátku jak čert, a to včetně pohozených kelímků z občerstvovačky. Pak už to ale stoupá docela dobře, nicméně vinou dvojího přemazávání a obtížného pohybu do kopce na prvních 6 km mi mezičas na Rozmezí ukazuje 1:17h, což je slušně řečeno velmi slabé, takových 20 min. za mým optimem.

Dál už to jde docela normálně, nahoře se mění sníh, už to není nechutné namrzlé mejdlo jako dole, ale celkem solidní prašánek, tak tady by se asi už i pevné vosky chytily a dobrý skluz by zůstal zachován, ale ani s klistrem to nejede vysloveně pomalu a hlavně to konečně dobře stoupá, takže už si není na co moc stěžovat. A i ten vítr tady fouká do zad! Problémy v úvodu jsem se propadl mezi závodníky z konce pole, což je znát hlavně ve sjezdech, tam kde jindy normálně jezdím sbalený ve vajíčku, se teď pluží a člověk musí dávat hodně pozor, co ti před ním udělají, ale zase jinak jsou mi okolní jezdci důstojnými soupeři, do kopce mám co dělat. Zdárně se mi daří překonat i sjezd na Jizerku (tam jsem hodil pěknou tlamu předloni), nekonečnou houpačku v protivětru na Promenádní i sjezd na Smědavu (tlama loni) a už je tu největší stoupání ze Smědavy na Knejpu. V úvodním prďáku se ani nesnažím běžet a radši jdu, po zhruba první třetině se rozjíždím a docela to jde, jen ty nohy jsou nějak čím dál olovnatější a dech se krátí … nicméně průjezd Knejpou (32. km) zaznamenávám ještě při plném vědomí. Následují nekonečné soupaže až na Hřebínek (40. km) a tady si toho už moc nepamatuju, snad jen totální ledovku v zatáčce pod Žďárkem, ale letos mě nedostala! Za Hřebínkem jsem zaznamenal nedostatek sněhu, neb hůlky se začaly s nepříjemným zvukovým doprovodem odrážet od asfaltu, a pak už to byla jen bída a utrpení, od Bílé Kuchyně přes Olivetskou horu a Vládní cestu (velmi nepříjemný nekonečný horizont) až na Novou louku prakticky bez stopy, která zmizela rozorána jezdci přede mnou (z Hřebínku už se navíc připojila ještě i 25 km trať, takže lidí ještě přibylo) a klistr už také pomalu umdléval. A ruce i nohy taky! V závěru jsem dojížděl se startovním číslem 2531 (stejné, jako jsem měl já loni), v cílové rovince jsem jej vyzval do finiše a nakonec jsem hrdinně prohrál. Pak už jen pípnutí čipu, rychle hodit něco na sebe a do sebe, a pak honem zpátky přes tři km na hotel do postýlky. Celkový čas 5:16h je jedním z mých nejhorších, na druhou stranu dvacetiminutová ztráta z úvodu se pak už nijak zvlášť neprohlubovala (oproti loňsku nakonec +0:23h, z toho po prvních devítí kilometrech +0:17h), takže sice žádný důvod k oslavám, na druhou oběsit se kvůli tomu taky nepůjdu.

Na pokoji jsem hned padl do postele a pak se asi dvě hodiny přemlouval, že bych se měl jít aspoň osprchovat, ale neřekli byste, jak je ta peřina někdy těžká!!! Přemýšlel jsem přitom, co mě to jenom vždycky nutí každé září vyplnit přihlášku na další ročník, ale na nic logického jsem nepřišel. Stejně ale vím, že pokud zdraví dovolí, budu stát příště na startu zase!

Tož Skol!

Radim

Odkaz na výsledky: http://bezky.jiz50.cz/cz/files/26/?list_type=result