ČT Author Cup aneb specifika startu ze druhé vlny

ČT Author Cup aneb specifika startu ze druhé vlny

Po předchozích třech nezdarech na závodě Author Cup (67 km, 1543 m převýšení) – v roce 2021 defekt krátce po startu, v roce 2022 jsem měl covid, a do třetice v roce 2023 to byl pro změnu zase defekt při návratu na Kristiánově, jsem letos už nějak neměl morál dožadovat se u pořadatelů o zařazení do první startovní vlny a přijal jsem tedy pro mě dlouho nepoznanou roli vyjet si první vlnu znovu startem ze druhé. Do Jizerek jsem opět cestoval ve dvojici s RM, který měl cíl zkusit to pod 2:30, což bych měl normálně také, ale teď to prostě bylo jen o tom, posunout se dosaženým časem zpět do první startovní vlny. Cesta do Jizerek tradičně v pátek navečer, ubytování v Hraběticích společně s dalšími našimi známými účastníky akce, ráno se oproti těm, co vyjíždějí z Prahy a odjinud na otočku, ještě trochu prospat, nasnídat, obléci a za stále ještě relativně chladné ranní teploty okolo 2 °C (nakonec přes den se to vyšplhalo k 12 °C) se pět minut před devátou hodinou začít spouštět dolů do Bedřichova na start.

Tentokrát máme docela čas, takže ani není problém nyní už očekávaná objížďka po druhé straně údolí, která nás vyhodí cca po 2,5 km na konci všech startovních koridorů pod úpravnou vody, ačkoli ze křižovatky na kraji Bedřichova to je k pásce první vlny maximálně 300 m, ale když to nejde, tak to holt nejde, aspoň je ještě čas si odskočit odlehčit. Ve startovním koridoru druhé vlny jsem jako jeden z prvních, takže stojím hned asi ve druhé řadě a po startu se dostávám poměrně rychle dopředu na nějakou pátou šestou pozici celé vlny, ale žádná velká výhoda to není, hodně brzy se dostávám do prostoru nikoho, kde těch asi tak pět jednotlivců z vlny mi odjelo a za mnou není v dohledu taky nikdo, jen občas předjedu někoho v dresu ČT z první vlny, prvního už v zatáčce u hlavního parkoviště, tedy po ujetí asi tak 1,5 km, tak to moc nechápu, proč zrovna tito jezdci musejí být za každou cenu v první vlně, když někde více vzadu by i jim samotným bylo určitě lépe, než když se přes ně za okamžik začne valit celá druhá vlna. Jedu tedy sám, občas okolo někoho výrazně pomalejšího v podstatě jen prolétnu, ale zase je aspoň čas hlídat si stopu a vyhýbat se potenciálně rizikovějším místům. Na začátku vládní cesty je uprostřed mezi panely navezená nějaká čerstvá zemina, ještě to není uježděné a vypadá to, že by se při přejezdu z jedné strany na druhou na tom celkem i dala nabít držka, tak si říkám, že při té levé straně snad moc lidí nepojede, když je na trati momentálně skoro volno, no a samozřejmě asi v polovině tohoto úseku nějakého osamoceného jezdce v levé stopě dojíždím a musím si tak nedobrovolně ozkoušet, jak se přejíždí na úzkých krosových pláštích přes ten sypký střed. Trochu to zaplavalo, ale celkem dobrý, po chvíli si to pak střihnu ještě jednou v opačném gardu zprava doleva kvůli dalšímu jezdci, tam to bylo víc z kopce, navíc jsem do toho šel ze sedla, resp. z takového polostoje se sedlem mezi stehnama, a kolo se mi tam postavilo víc naštorc ke směru jízdy, ale takovým celkem efektním hrábnutím se mi to podařilo rychle srovnat, až hlína od zadního kola vylétla po okolí, tak škoda, že u toho nebyl třeba i nějaký fotograf!

Dál je to taková plácaná, na šotolině směrem k Prezidentské dojíždím chlapíka na čistokrevné modré silničce s ráfkovými brzdami, má tam teda trochu širší, ale víceméně hladké pláště, takže musí dost opatrně, ale na asfaltovém výjezdu si mě dává, pak ve sjezdu po šotolině musí zase opatrněji, na Kristiánov jedu těsně za ním a ve stoupání na Rozmezí mi odjíždí definitivně. Do nějaké větší skupiny jsem se jinak v první polovině závodu moc nedostal, o drobném náznaku se dalo mluvit při stoupání přes Kristiánov na Rozmezí, ale vždy to bylo jen pár lidí a brzy se to zase rozpadalo. Nikdy bych neřekl, jak na hromadném závodě s účastí okolo 2000 lidí může jet člověk tak dlouhé úseky vlastně téměř sám a je mi jasné, že na čas to dnes nebude kdovíjaké, když zázemí žádné silné skupiny se nějak nekoná. Tradičně také v tomto termínu bojuji s nějakým nachlazením a na výkonu od hranice 180 tepů už je znát, že to tam bolí nějak víc, než normálně a tělu se tam povědomě úplně nechce. A také se v průběhu závodu ochladilo na nějaké +4 °C na hřebenech, takže tam už část výkonu muselo jít na ohřátí sebe sama a prostě nejede se mi kdoví jak komfortně. K Protržence po panelech za pořadatelskou čtyřkolkou, tam jsem si možná ještě společně s jedním jezdcem trochu pomohl, ale pak už je to zase víceméně sólovka, po bahnité šotolině před prvním bufetem navíc i lehce cílená, aby mi bláto od těch přede mnou nelítalo přímo do ksichtu, takže tam jsem i trochu zvolnil a jen si udržoval odstup. A ani za bufetem se nějaké velké skupiny nekonaly, bylo to tam v jednom, maximálně ve dvou v háku za mnou, na Knejpě jsem je vyklepal, a pak až někam pod Ždárek zase sám. V zatáčce pod ním navíc mraky bahna a zbytků kůry po práci lesáků, takže tam to chtělo letos hodně opatrně a stopy na vrcholu zatáčky mířící kamsi do trávy ke smrčkům hovořily jasně o tom, že ne každému to tady dnes sedlo, ale já tam byl úplně sám, já tam nic neviděl! Za Tetřeví boudou se to zase na chvilku v lepší obrátilo, když mě dojel jezdec z nějakého zřejmě slušného oddílu, konkrétně z Tufo Prostějov, a kterému jsem skočil do háku a jen se vezl a vezl, až jsem se dovezl konečně do nějaké početně výraznější skupiny. Tufák to teda valil pořád dál, ale mně už to v té dané chvíli celkem stačilo a byl jsem zase chvilku spokojenej. Původně jsem si myslel, že to byl zřejmě nějaký Eliťák po defektu, ale ve výsledkovce je jenom jeden jezdec z Tufo Prostějov, a sice Petr Vávra se startovním číslem 2163, tedy jezdec až ze čtvrté startovní vlny (zřejmě nováček závodu), takže to byl asi on, prostě najednou si přilétl zezadu, popovezl mě a v cíli jsem měl na něj ztrátu asi 14 min, z toho tedy 10 min už to vlastně bylo při tom dojetí.

Já pak pokračuji chvíli v té skupince a lehce se vydýchávám z toho předchozího výkonového intervalu, ale už na Nové cestě jdu dopředu a naopak trhám já ty za sebou. Na Kristiánově opatrně, je zde nově vložené esíčko mezi chalupama po okraji lesa, prý kvůli bezpečnějšímu spojení tras a neohrožování těch, co jedou ještě nahoru (zejména jezdci z krátké rodinné trasy), v rychlé zatáčce u hřbitůvku. Před závodem jsem měl trochu obavy, jak tahle vložka přes louku bude vlastně v reálu vypadat, ale nakonec je to široká dvoustopá, celkem i zpevněná cesta a hlavně bez bláta, takže v pohodě. Dál pak celkem nic zajímavého, až na Novou louku, kde se mi po čase podaří zase s někým spojit síly, konkrétně jsou to dva bikeři, jeden na 29“ a druhý na už znatelně obstarožní žluté 26“ ještě s pryžovými vlnitými prachovkami na vidlici, ale jak je i z tohoto příkladu vidět, když je to v nohách, tak je celkem jedno, na čem se jede! No a právě při jízdě za tímto jezdcem se mi stane asi nevýraznější příhoda z celého závodu – po odstřídání ze špice se zařazuji za něj a říkám si, máš už celkem hlad, Radime, za chvilku je bufet na Hřebínku, dáš si teď pěkně gel a zapatlanou tubu od něj si pak nebudeš rvát zpátky do kapsy dresu, ale zahodíš ji tam v odpadkové zóně přesně k tomu určené, tož takový pěkný plán to byl! No ale dopadlo to málem špatně, protože přesně v momentě, kdy tubu s gelem vezmu vylovím z kapsy pravou rukou a chystám se ji vložit do úst, tak oba jezdi přede mnou uskočí náhle z levé stopy doprava a já zjišťuji, že přede mnou se nachází panel prudce zlomený do „V“ do hloubky tak okolo 0,5 m, což s odjištěnou tubou v jedné ruce a s berany v té druhé a ještě levé, nevěstí úplně dobré vyhlídky. No nakonec jsem to nějak projel, ale to načasování tedy nebylo úplně nejšťastnější. Gelem jsem se přitom samozřejmě pěkně popatlal, ale něco tam v tubě ještě zbylo a v té odpadkové zóně jsem ji pak s radostí zahodil. Na bufetu nestavíme a ještě chvilku pokračujeme pospolu, ale za Bílou Kuchyní ve sjezdu ke Kuběnkově chatě se nějak roztrháme a už vlastně ani nevím, zda skončili přede mnou, nebo za mnou (asi jeden přede mnou a druhý za mnou). Výjezd po šotolině přes příčné kanálky je jako vždy výživný, ale jedu už to po tolikáté, že už mi to vlastně ani nepřijde. Do cíle už není daleko, ještě sjezd pod přehradu Bedřichov, další šotolinový výjezd …

… ještě jednou Vládní cesta k Nové louce a letos celkem poklidný dojezd do cíle …

… kde mi stopky ukazují čas 2:40:58,6 (24,97 km/h, tepy 163/185 a kadence 66/139), což nakonec stačí na 302. místo absolutně z celkem 1812 v cíli (a 1857 na startu), a v kategorii MB na 115. místo ze 673 v cíli. Škoda, že to nevyšlo do TOP 300, vypadalo by to opticky lépe, ale aspoň je to po třech letech zase (snad) konečně s jistotou první vlna pro další ročník. No a příští rok by to už mohlo vyjít z první vlny a za optimálních podmínek i stavu třeba zase jednou i z Bedřichova pod těch 2:30:

Jinak na prvních třech místech se v závodě seřadili tito borci:

  1. Lubomír Petruš (D2mont Merida), 1:56:44 (34,44 km/h)
  2. Jaromír Skála (Česká spořitelna – Accolade cycling team), 1:56:45
  3. Adam Lávička (Merida BikeRanch Team), 1:56:48

Ze známých dojeli z první vlny Čespa 53. v čase 2:18:51, Bohouš Brhel 93. v čase 2:23:53, Radim Mach 192. v čase 2:34:36, David Marek 309. v čase 2:41:28, Michal Král 344. v čase 2:43:36 (oba tedy jen kousek za mnou, v reálu ovšem v cíli oba dříve), Lucka ze druhé vlny 802. v čase 3:05:19 a Vašek (její táta ročník 1944!) ze třetí 1548. v čase 4:00:36. A na závěr ještě malá zajímavost – ze všech lidí s příjmením Skála jsem byl dnes druhý (z celkem tří), ale na toho prvního a celkově druhého jsem tedy opravdu neměl. No a aby to bylo úplné, tak z lidí se jménem Radim jsem skončil třetí z celkem čtyř a všichni byli do 308. místa absolutně (Radim Mach alias RM byl druhý)!

Při jízdě (kromě hřebenových úseků) bylo docela teplo, ale po závodě trochu vytuhneme s RM při čekání ve frontě na myčku, více tedy on, tak už to pak příliš neprotahujeme a přes Královku míříme zpět do Hrabětic na ubytko, tam se dát lehce do kupy a pak ještě pěšky do Maxova k Toníčkovi na večeři – celkem hezká procházka. Druhý den už po snídani odjezd, počasí nebylo už nic moc na nedělní vyjížďku a navíc RM měl už na neděli domluvené nějaké povinnosti doma, ale i tak to bylo jako téměř vždy celkem důstojné zakončení závodní sezóny.

Odkaz na záznam Strava: https://strava.app.link/xAOdQRLtmQb