ČT Author Cup, aneb moc to nezachránily ani žluté brýle

Letošní Author Cup v sobotu 11.10.2025 byl mou 22. účastí, co do počasí to byl určitě jeden z těch horších ročníků, i když asi ne úplně nejhorší, co do výsledku to naopak docela šlo, protože hodně lidí nakonec asi vůbec neodstartovalo, když ráno vidělo, jak to vypadá. U nás na chalupě v Hraběticích se sice ráno taky nikdo netvářil úplně nadšeně, ale celkem nějak ani nebylo sporu, že se pojede. Oblečení beru takové vzhledem k podmínkám spíš lehčí (nátělník plus dlouhá moira, krátký dres s návleky na ruce, vesta (na přejezd na start ještě pláštěnka), na nohy tříčtvrťáky, přes ně ještě týmové kraťasy, podkolenky, a ze zimní výbavy vlastně jen dlouhé rukavice, šátek na krk, čepici pod helmu přes uši a návleky na letní tretry, přece jen je to závod a je lepší, když to spíš trochu dejchá, a zase není ani taková zima, něco okolo 9 °C, a to by mělo víceméně vydržet po celý den. No a jako úplnou třešničku na dortu místo tmavých (dnes nesmysl) nebo čirých skel do brýlí si beru žluté jakože do mlhy, že tu dnešní bídu snad aspoň trochu projasní.

Už sjezd do Bedřichova je v mrholení, které cestou spíš zesiluje, Přemek jel o něco dřív, já s Luckou vyjíždíme něco po deváté (9:08), což je i tak docela brzo, stát v dešti v koridoru se nikomu moc nechce, ale kvůli pozici ve vlně se to holt stejně musí. Naštěstí v pláštěnce nestačím úplně vykosit, asi 5 min před startem ji smotám a dávám dozadu do kapsy, pak už zima docela začíná být, ale naštěstí brzy přichází start a jede se. Rozjíždím se tentokrát spíše pozvolněji, jsem mokrý, ztuhlý a chce to tomu prostě dát víc času a ne hned valit do plnejch, takže na své cyklokrosce zase tolik nepředjíždím, jako jindy, a spíš tak nějak držím pozice. Zpočátku se jede jen po povrchu asfalt a panely, ale od rozcestí u Nové louky už začínají první šotolinové úseky, začíná to pěkně nahazovat a výhled přes brýle nic moc, stále jedu spíš opatrně, hlavně ve sjezdu na Bedřichovský stadion, místy je pár větších bahnitých louží, no dnes to úplně rychlé nebude, to je jasné. Kousek před prvním horizontem nad vodní nádrží mě dojíždí a předjíždí David Marek, ale moc daleko mi neodjede a v následujícím klesání jede po šotce na biku ještě víc opatrně, než já na krosce, takže ho zleva předjíždím zpět, a pak už ho nevidím. Občas se někoho chytnu, ale většinou ani není moc koho, přes ty houpáky okolo přehrady to zase tolik nevadí a po hrázi se sice v nějaké menší skupince svezu, ale hned se to zase rozpadá, přesněji já od nich odpadám, jako nejede se mi vysloveně špatně, ale úplně ono to také není. Přes Kristiánov a dál na Rozmezí se tak snažím dotáhnout k nim zpět, přece jen tady v táhlém stoupání po asfaltu a v závěru po panelech by cyklokroska měla mít mírnější výhodu, ale celkem mě to jako bolí, párkrát se zkusím vyvézt za někým rychlejším, ale látám to horko těžko celý kopec až nahoru na horizont, nicméně tam pak opravdu v nějaké menší skupince už jsem, takže sjezd po panelech, pak přes Čihadla a sjezd přes Mariánskohorské boudy k Protržence je asi mým nejdelším úsekem, kdy dnes jedu ve skupině a trochu sil jsem zde snad pošetřil. Ve stoupání od Protrženky se to ale už zase rozděluje, nejsem ani úplně vepředu, ani vzadu, ale pak na panelech směrem ke Kasárenské najednou jedu spíš tak nějak sám, což moc nebývá, ale v následujícím jediném snad více bahnitějším úseku jsem za to vlastně i celkem rád, že mi od těch přede mnou necáká bláto přímo do ksichtu, a mám aspoň čas a prostor dát si gel a tubu od něj pak zahodit předpisově v odpadkové zóně na bufetu. Tam si beru ještě kelímek s ionťákem, ani ne snad z důvodu nutné potřeby doplnění tekutin, protože za celou dobu až doteď jsem se z bidonu snad ani jednou nenapil, voda je všude okolo, stačí mít otevřenou pusu a dýchat, jako spíše pro to, abych zapil ten gel a že by to mohlo být narozdíl od studené vody v bidonu aspoň trochu teplé, a to naštěstí tedy opravdu je. Tak to trochu pomohlo, protože jinak už tu bídu kolem moc nezachraňují ani moje žluté brýle, shora stále něco padá a od spoda to pěkně nahazuje, ale aspoň není nějaká hrozná zima, aspoň tedy pokud se jede.

Trasa se dál stáčí na severozápad, tedy přímo proti větru, dnes pěkně studenému a opravdu silnému, tady by to opravdu hodně moc chtělo nejet sám, ale přesně to se mi děje, sice ze začátku se chytnu za nějaké dva gravely, kteří se snaží dojet menší skupinku před námi, ale nakonec se jich neudržím, za mnou naopak se neudrží pár bikerů, takže Knejpou, Čihadly a dál na Ždárek, tedy těmi nejvyššími, nejotevřenějšími a celkově dnes nejvíc nepříjemnými partiemi jedu opravdu jako kůl v plotě, a to není dobrý. Sice pořadí neztrácím, ale silami rozhodně nešetřím a psychicky to také není kdovíjaká sláva, spíš už lehce taková odevzdanost, která k dobrému času jak známo nevede, nicméně o čas dnes asi až tolik nejde, protože asi jen málokdo dokáže v těchto podmíkách zajet svoje maximum. Líp by být každopádně mohlo, hůř ale asi taky, například defekt bych dneska řešit zmrzlejma mokrejma prstama opravdu nechtěl, a to mi v jednu chvíli už zatrnulo, protože mi přišlo, že přední kolo se na asfaltu při jízdě ze sedla nějak podezřele pohupuje, tak jsem se utěšoval tím, že to snad je jen kvůli tomu, jak jsem to před závodem upustil na nižší tlak (cca 2,5 atm), než obvykle jezdím (3,5 atm), a jak se v cíli pak ukázalo, bylo to naštěstí opravdu jen tím. Při sjezdu zpět na Čihadla mě málem sejme nějaký jezdec z krátké trasy, který po připojení tras zůstane v levé stopě, kam mě to přesně z rychlé pravé zatáčky vynáší, ale křiknu si a na poslední chvíli se tam nějak vejdeme, chvilku pak jedu za ním, ale přeskočí si do vedlejší stopy a zrychluje, mně se zrovna nějak nechce, takže mě tam nechává a odsuzuje k dlouhé jízdě na samotku proti větru přes Ždárek až někam na Krásnou Máří, kde mě konečně nabere skupinka dvou gravelů z dlouhé a jednoho bikera z krátké, ten se po chvilce u Točny odpojuje a my pokračujeme chvíli ve třech, ale pak mi zase odjedou. Vůbec dnes nemám pocit, že bych nějak moc předjížděl, sice občas někoho dojedu, ale mě taky někdo, spíš je to takový šunul, což pak zpětně potvrzují i údaje z časomíry, neb pořadí na mezičase zhruba v polovině trasy bylo úplně stejné, jako nakonec v cíli (229.), kdežto jindy se ve druhé polovině vždy ještě posunu vpřed. Nad Kristiánovem mě dojedou další dva gravely, je jich tu vidět rok od roku čím dál více, ale aby taky ne, je to přesně pro tuhle trať ta nejlepší volba, tak chvilku s nima, ale v prvním brdku mi zase ukazují záda, pak chvilku s jedním bikerem, ale u Blatného rybníku jsem zmaten, sice vidím šipku doprava přímo na Novou louku, ale trasa zde vždy vedla rovně, tak lehce brzdím a tak nejistě se rozhlížím, ten za mnou to ale posílá vpravo nekompromisně a bez brzd, takže rychle za ním, ale už je tam mezera, odjíždí a jsem zase sám, řekl bych, že v úseku bufet-Hřebínek jsem měl bilanci dokonce spíš lehce negativní, což je tedy opravdu co říct. Na Hřebínek se sem tam s někým chytnu, chvilku zase sám, hnus všude okolo, už bych se viděl nejradši v cíli, ale hlavně následně v teplé sprše a ve spacáku. Před Hřebínkem preventivní Magnesium, i když dnes to na křeče nevypadá, ale když už to vezu, tak si to dám, pak v odpadkové zóně to zase zahazuju a opět to zapíjím jedním teplým ionťákem z kelímku na bufetu.

Na Hřebínku se dnes podruhé a nyní již definitivně až do cíle připojuje krátká trasa, takže na trati už je rušněji a taky tedy už zase víc předjíždím, i když většinou jsou to právě asi jen jezdci z krátké trasy, ale občas i někdo z té mojí dlouhé se najde. Sjezd ke Kuběnkově chatě radši opatrně, výjezd vlastně taky, oproti bikerům zde zaujmu svojí směšnou kadencí tak 34 ot/min, ale s nejlehčím převodem 36-28 to prostě na víc otáček nějak neutočím, pak dál už víceméně s někým jedu, ale horší je, že vzadu mi to zase přestává řadit, dolů se tomu nechce, takže vždy musím odřadit třeba o dvě tři polohy, v první chvíli se ale nic nestane, tak to chce párkrát poskočit si zadním kolem, a ono to o jednu dvě polohy následně spadne, až do cíle pak odřazování provádím tímhle způsobem, ale aspoň je trochu sranda při tom všem okolo. Poslední sjezd a výjezd od Bedřichovské přehrady už je rutina, dojíždí mě tu číslo 58 (zaujalo mě, že tak nízké), po chvíli mu to vracím a tak nějak si stanovuji motivaci dojet do cíle před ním, na Vládní cestě mi to ještě vychází, ale jak skončí asfalt a začne šotolina, tak mi to zase vrací, je kousek přede mnou, a pak už se soustředím spíš na bezpečný dojezd s tím, že v zatáčkách nad stadionem by nebylo úplně taktický se ještě vyválet. Nakonec poslední překvapení je těsně před cílem, kdy se nejede jako vždy podél nádrže a od ní teprve na stadion, ale jede se rovnou na stadion přes takovou velkou bahnitou louži, ve které se už někdo koupe, a další v ní výrazně zpomaluje, tak ty ještě předjedu a jsem konečně v cíli, na krk je mi zavěšena dřevěná celkem pěkná medaile v stylu převodníku a mám to tedy konečně za sebou. A zrovna snad momentálně už ani nemrholí. Oblékám rychle pláštěnku, pak rovnou do depa k myčce opláchnout kolo, ale je tu už docela fronta, a to nás zatím ani tolik nedojelo, pak jeden rychlej guláš a čaj, na nic víc nečekat a honem přes Královku do Hrabětic do tepla chalupy. Druhý den v neděli počasí pořád nic moc, navíc kolo ve stavu jen stěží pojízdném (řazení), tak se jen prospat a okolo poledne už vyrazit z hor zase dál.

Výsledek co do času (2:41:03,5 h) dle očekávání žádná sláva (dokonce ještě o kousek horší než loni, kdy jsem startoval ze druhé vlny a jel ještě více sám, než dnes, ale zase aspoň nepršelo), podmínky opravdu nebyly nijak ideální, spíš přesně naopak, ale na umístění (229. místo absolutně a 80. v kategorii) zase naopak dobrý, neb hodně lidí se asi nechalo odradit před startem včetně těch lepších, kteří by mě jinak odsunuli o pár pozic dozadu, jak dokládá i moje následující už poměrně historická tabulka účastí:

Účast poslední roky klesá, tedy co se hlavní trati týká, protože už se jezdí další dvě kratší varianty, kdežto dříve byla opravdu jen jedna trasa pro všechny, ale celkový počet účastníků se stále drží okolo třech tisíc. Jinak na prvních třech místech se v závodě seřadili tito borci:

1. Alberto Carlo Monti (ATT Investments), 1:54:07,8 (34,44 km/h)
2. Filip Řeha (ATT Investments), 1:54:07,9
3. Hermann Persteiner (D2MONT MERIDA), 2:00:10

A na závěr ještě malá zajímavost – ze všech lidí s příjmením Skála jsem byl zase druhý (z celkem tří) a z lidí se jménem Radim třetí z celkem čtyř a všichni byli do 307. místa absolutně z celkem 1562 lidí na startu! No tak zase za rok, snad zdraví dovolí, podmínky budou lepší a zase jednou bych se rád podíval někam k hranici 2:30:00, což se mi naposledy podařilo v roce 2019 při své premiéře na krosce, od té doby jen samé technické problémy (defekty), nemoci, z toho vyplývající druhá vlna loni a letos zase zatrolené počasí, tak už by to zase jednou taky mohlo vyjít optimálně.

Odkaz na záznam Strava: https://strava.app.link/Wtv15ehXSXb

Odkaz na celkové výsledky: https://vysledky.sportsoft.cz/race/499/competition/4771