Sokol Veltež

Závod sezóny ? MTBO Kralupy !!!

Druhý den po bramborových závodech v Houšťce vyrážíme na MTBO do Kralup. Byli jsme zde i vloni a moc se nám tady líbilo. Tak proč ne letos znova ?
Za naší rodinu stavíme dva týmy - Ivana s Matějem a já s Madlou. Trochu vyhecovaná atmosféra - sestro-bratro vražedného souboje.



K tomu špičkování Matěje, že já mám v týmu nejhorší cyklistku (Madla) a on zase parťáka (Ivana) s nejhorším orientačním smyslem v mapě....Samozřejmě s námi na startu jsou, jako již tradičně, Týna s Petrem.

Patřičně nabuzeni vyrážíme za nádherného počasí na trať. Beru mapu a jsem odhodlán neudělat hlavně nějakou hrubou chybu v navigaci a tím, nedej bože, zkazit Madle výsledek. Během 20 vteřin dávám rozhodnutí, jedeme nejprve směr Veltrusy, pak přes řeku na levý břeh, kde je velká koncentrace kontrol a pak z kopce se trefují Kralupy lépe a podle času uvidíme, co stihneme. Tolik náš hrubý plán na následujících 7777 vteřin. Tedy bez těch 20 vteřin čučení do mapy.

Nechávám jet Madlu své tempo, hlavně aby vydržela šlapat celé 2 hodiny. Neznám vůbec Veltruský park (kdybych býval chodil za kulturou častěji, mohli jsme to mít s orientací tady  jednodušší...) a tak na jistotou oklikou přijíždíme na místo kontroly č.11. A ejhle vůbec není tam, kde jsme ji čekali. Těch budov je tam více, všechny oblézáme a pořád nic. Čas běží, alespoň dle mého docela rychle a pořád nic. Poněkolikáté koukám do mapy a začínám si něco myslet o chybách v mapě. Nakonec mě napadne vyjet ven, podle hlavní silnice se "srovnat do mapy" a kontrolu máme. Hurá !!!
Toto zpoždění má alespoň jednu výhodu. Víme už, kudy pryč z parku, přes který mostek a kde se odbočuje na cestu k další kontrole.

Super, valíme po rovince, já počítám mostky a Madla měří kilometry. Docela jí to jde, trefujeme místo další kontroly s přesností snad 100m a mostek také není k přehlédnutí. Jenom štípnout do správného políčka a jedeme dál.

Po cyklostezce valíme zpátky. Madla předkvapuje tempem kolem 25 km/h a tak ji brzdím (slovně), že je to ještě dlouhé, ať jede na pohodu. A ona, že prý jede v pohodě....OK.

Původně z časových důvodů jsem chtěl vynechat kontrolu číslo 15. Odhadem tak šest sedm kilometrů jenom o cyklistice. Když ale vidím, jak Majda jede, tak asi 10 m před křižovatkou velím : "Dáme ji". Dohledání jednoduché, Madla pořád valí kolem 25 km/h. Po chvíli jsme zpátky a bereme poslední kontrolu na pravém břehu a překonáváme řeku.

S nalezením kontroly č. 10 to není až tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo, ale díky Madle a po vystoupání pár metrů po turistické červené značce,  jsme byli odměněni dalším štípnutím do karty.

Následně kontrolu č. 13 takticky vynecháváme. Jednak z důvodů, že je na kopci a pak se obávám cesty roklí a možná nepřístupného terénu pro kolo směrem vzhůru.

Volíme bezpečnou asfaltku a výjezd na náhorní plošinu, kde by měly být tři kontroly. Konec stoupání byl již off-road a i do prudkého kopce, ale oba dva dojedeme bezproblémů v sedle našich bajků. Nahoře míjíme dost dvojic, občas poklábosíme, jak to jede, jak je to hezky připravené apod.
  
Po chvilce máme všechno nahoře posbírané a sjíždíme do Kralup a já začínám počítat čas. Je jasné, že jako poslední máme brát kontrolu č. 8, na tu nám čas zbyde. Počítám, že bychom mohli zkusit sebrat i kontrolu v Chvatěrubech. Víme, kde je, neboť jsme tam párkrát už jeli a mostní pilíř nelze přehlédnout. Otázka je, zda těch 5 km tam a zpátky ujede v tempu i Majda ? Zatím jede jak kybernetická myš a docela jsem měl strach, že po hodině bude na kaši, a pořád jsem se jí ptal ,zda dobrý ?, zda je v pohodě ?, že mi to přijde rychlé. No a teď mě trochu dostala, když asi po hodině a 45 minutách mi sdělila, že se jí ten „výlet“ docela líbí, že jí to ani nepřijde jako závod. A to já tak třetinu doby jsem podle tepáku jel v červené zóně....

Pod dojmem prohlášení že se nám ten "výlet" líbí, jedem tedy pro kontrolu č.1. Valíme po asfaltce podle vody kolem 30km/h - alespoň má Madla školu jízdy v háku. A ejhle málem drobná kolize s malým cyklistou, který se vyřítil zpoza zatáčky a nekouká a jede nám přímo pod kola. Jdu na brzdy a strhávám kolo do pangejtu. V tu chvíli mi nedošlo, že za mnou jede Majda. Naštěstí je to bystrá holčina, sice mi pěkně vynadala, proč brzdím smykem, když vím, že jede za mnou, ale ubrzdila také bez karambolu. Díky za to. Za chvíli už bereme kontrolu a valíme zpět.

Majda opět v ukázkovém háku, jako by ani neměla tu předchozí nepříjemnou zkušenost.

Poslední kontrola č. 8 je na zarostlém ostrohu řeky, roh hráze a přístavního mola. Trochu nás tlačí čas, takže neváhám a dosahuji kontroly mokrou cestou.



A stejně tak i Petr...



Máme ji a rychle zpět na základnu a do cíle. Limit stíháme. 

 
Při pohledu na výsledkovou listinu zjišťujeme - jsme na třetím místě ve smíšené kategorii !!! Majda je šťastná jako blecha, dostáváme pohár (ty ona sbírá) a já jsem koneckonců šťastný taky.