Sokol Veltež

logo_sokol_veltez.png

Stručné shrnutí aktivity za podzim 2017 aneb ohlédnutí za poslední částí sezóny

Podzim na kole byl celkem rozmanitý, nejvíc jsem toho sice odjezdil do práce a z práce, ale na soutěžním poli se také našla celá škála závodů – silniční akce (hromaďák, časovky), MTB závody a nechyběly ani MTBO klasické závody i nějaký ten scorelauf:

7.9.2017, MTBO liga, Sobín
... první MTBO liga hned po prázdninách a aniž bych to předem tušil, tak zároveň i letošní moje derniéra v seriálu. Potom už to buď bylo daleko anebo bylo v den ligy hnusně. Do Sobína jsem po práci vyrazil na kole, zpátky už metrem a za tmy, přece jen dny už se zkracovaly i počátkem září (celkem ten den 54 km). Výkon na moje poměry celkem ušel, drobné zmatky u K1, pak to celkem šlo, akorát okolo rybníků bylo občas trochu blátivo a sem tam se to smeklo dost nečekaně, pak projížďka v Hostivici okolo domku nejmenovaného známého politika, který si tak rád liboval ve víně, až ho s jednou krabicí chytili, pak dlouhý přejezd po šotolině, ten mi seděl, no a pak K13, kterou jsem teda zmastil, ale jak jsem tak koukal v okolí, nebyl jsem zdaleka sám. Ona ta změť čárkovaných cestiček už na mapě vypadala celkem děsivě, a v praxi se to jen potvrdilo, že najít tu správnou byl celkem oříšek. Poté rychlý přejezd do cíle a u poslední kontroly zase hloupá chyba, hledal jsem ji na opačné straně cesty, už jsem se asi viděl v cíli, což byla chyba, a tak minutový zásek jsem tady ještě vyrobil. V cíli jedno pivo a hurá na metro ze Zličína přes celou Prahu na Čerňák, dál už to pro mě skoro ani být nemohlo. V celkovém pořadí 56. místo ze 76 - nic moc, ale vím, že o moc lépe bych to nedal i bez těch chyb, maximálně tak o dvě tři minutky, což by bylo tak dvě až sedm míst k dobru, čili stejně jen kosmetika, ale zase jsem poznal nějaká nová zajímavá místa, čehož si cením nejvíc.

9.9.2017, Krajem Mirka Zbuzka, vyjížďka, 100 km
… v sobotu 9.9.2016 se po roce konala vzpomínková vyjížďka na kamárada Mirka Zbuzka, který před dvěma lety zahynul na kole cestou do práce, když mu na křižovatce nedal přednost řidič auta. Kolegové z jeho oddílu (CK Záluží), pořádají od té doby v den (víkend) výročí této přesmutné události vzpomínkou vyjížďku jeho (jejich) krajem. Na místě srazu se nás ráno sešlo méně než loni …

Osek - Krajem Mirka Zbuzka 2017

… Standa, Mireček, Hrabosh, Milan Beránek, já a cestou se pak na chvilku (k Rozvědčíkovi) připojil ještě Jirus, který si odskočil z Berouna od rodiny, se kterou tam byl na místní trzích. U Rozvědčíka jsme si dali oběd, já odvážně špekové knedlíky, ale to jsem si dost věřil, loni mě svíčková posílila, nuicméně letos jsem ty knedlíkatý potvory se zelím cítil v krku ještě dost dlouho poté, tak po příští rok se už asi budu muset trochu uskrovnit. Na osudové křižovatce v Bavoryni jsme pak zapálili svíčky, Hrabosh nezklamal a vytáhl z batohu velikou kytici, poté pokračoval už sólo za známými někam za Příbram, v Žebráku se odpojil Milan a my ve třech se Satndou a Mirečkem jsme pak dotočili celou plánovanou trasu až zpátky do Oseka:

Osek – Kařízek – Kařez – Zbiroh - Týček – Líšná – Skryje – Týřovice (občerstvení v Hostinci u Rozvědčíka) – Nezabudice – Velká Buková – Roztoky – Karlova Ves – Karlov – Svatá – Černín – Zdice – Bavoryně – Hředle – Točník – Týček – Zbiroh – Kařez – Kařízek – Osek

Večer jsme pak ještě zavzpomínali na Mirka v Kařezu v hospodě společně s pěší výpravou, která to chodí z Oseka do Kařezu lesem a zpátky vlakem. Celkem to bylo stylových 123,23 km (na ty desetiny jsem si to musel ještě dokroužit kolem návsi), počasí vyšlo parádně, v podstatě se dá říci, že tímto dnem se s námi rozloučilo léto (hned v neděli se to zkazilo, a pak už ani dál takové teplo nebylo), tak díky Mirku, že jsi nám tam nahoře zařídil takové báječné počasí a za rok zase na viděnou!

16.9.2017, Časovka do vrchu Račice, UAC, 4,6 km
… časovky do kopce mě vždycky bavily, jsou totiž spravedlivý, prostě člověk zajede to, na co zrovna má. Anebo ještě lépe – nezajede to, na co nemá. Kopec v Račicích jsem předem neznal, počasí bylo vachrlatý, sice nakonec ani nepršelo, ale hrozilo to neustále, takže kopec jsem si nakonec tréninkově sjel a vyjel pouze autem cestou na prezentaci a z ní, nicméně z auta na trojku, místy na dvojku, se mi to docela zamlouvalo. Dole je to hodně zatáčkovité na louce s rozesetými domy, připomínalo mi to tady letní dovolenou ve Zlaté Olešnici, pak zhruba v polovině se to náhle narovná skoro do roviny, a závěr už jsem znal jako součást zbečského pětikopce, tam je to takové chvilku utažené, pak to chvilku povolí a závěr už je na totální krev. Na prezentaci jsem přijel docela pozdě (a ještě zbaběle autem), tak jsem startoval spíš ke konci, startovalo se minutových rozestupech, a i když jsem startoval v takové řadě jezdců ze své kategorie s podobnou výkonností, tak jsem za celou dobu nikoho prakticky neviděl, nikoho jsem nedojel na dohled a ani nikdo mě. Jelo se mi tak normálně, žádný zázrak to nebyl, ale odfláknuté to taky nebylo, o něco rychleji by to šlo vždycky, ale čas 0:13:28,52 h  (průměr 20,48 km/h) je zhruba tak přesně ten, na který jsem zrovna měl, což stačilo absolutně na 30. místo ze 47 (9. ze 13 v C). Zvítězil Michael Somr (LAWI Stars) v čase 0:10:50,09 h (25,47 km/h) před Michalem Košem a Ľubomírem Sedláčikem (oba AC Sparta Praha cycling akademie). Zajímavostí bylo, že při následném krátkém vytočení nohou v okolí Kamenných Žehrovic s kamarádem Pepou mi na cyklostezce náhle bez varování detonoval zadní plášť, byl to první defekt na CONTI za cca 5 let, co je používám, ale měl proběh už přes 5 000 km a navíc měl i lehce řízlý bok, kde to taky nakonec definitivně prasklo, takže byl dojetý opravdu až do konce a úplně se za to na ten plášť nezlobím, že víc nevydržel, nicméně den před Klikáčema dávat nové obutí – žádná velká psychická výhoda.

17.9.2017, Klikovy vrchy, UAC, 65 km
… a hned den po Račicích jsem vyrazil stejným směrem na Klikovy vrchy. Počasí o něco lepší než v sobotu, sucho, tak aspoň že tak, nechtěl bych s úplně novými plášti vlézt rovnou na závod a ještě do mokra, rovnou na závod úplně stačí. Jede se stejná trasa jako loni, takže po startu na Lhotu a Žilinu a zpátky taky, celková délka závodu je tak zkrácena na 65 km. Po startu se jede celkem rozumně, přijel se podívat i Pepa, tak jede kousek s námi, ale na kecačku to moc není, naopak musím pořádně dávat, abych v balíku zůstal, i když pro ty vpředu se určitě jede docela pohodově. Na kruhák u Lán dojedu v balíku, ale tam si jezdec přede mnou (Jiří Postler) lehce škrtne o vnitřní obrubník objezdu, trochu ho to rozhodí, zpomalí, já za ním musím zpomalit ještě víc, vyhnout se po vnějšku a výsledkem je, že na výjezdu z křižovatky máme před sebou už docela hezkou díru. On i Pepa si to sice hravě zalepí, ale mně ty rychlý watty na docvaknutí nějak chybí a zůstanu osamocen za balíkem. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, před Myšinou mě dojede aspoň Tomáš Reizer z CS Stodůlky (jeli jsme tady i loni ve stejné skupině) a pokračujeme ve dvou…

Klikovy vrchy - na Myšině už jen ve dvojici

… přes dva první větší kopce (Nový Dům a Velkou Bukovou). Za Bukovou dojedeme mladého kluka – Josef Otta (CK Příbram), kterému asistuje ještě auto, takže dál jedeme ve třech plus auto. V kopcích, a to včetně toho královského z Roztok na Leontýn, se mi jede docela dobře a většinou diktuji tempo, jedu tak na 90-95% svého maxima, jaký to rozdíl oproti loňsku, kdy jsem tady visel na 105% a myslel, že chcípnu, a přitom rychlost je určitě podobná +-1 km/h. Kousek se svezeme i v protisměru po trase včerejší račické časovky, pak sjezd do Zbečna, zase většinou na čele, pak už zbývá jen Sýkořičák, ten je taky relativně celkem na pohodu, a pak už táhlý přejezd směrem k cíli. Dnes mi přišlo, že o tempo jsem se staral opravdu nejvíc já, ve sjezdech automaticky, v kopcích ve většině případů taky, na rovinách jsme se dělili celkem rovným dílem, ale je mi jasný, že sil do spurtu budu mít ze všech asi nejméně, notabene když žádnej velespurter nejsem ani za střízliva, tedy za čerstva. Ale dojezd do cíle je stejně jako loni do táhlého asi kilometrového kopce, takže v první půlce se snažím rozjet jakés takés tempo a říkám si, že to ty dva za mnou třeba odradí od myšlenek na nástupy, ale není to pravda a jak najedeme do druhého finálního brdku, tak se mladej zvedne a akceleruje natolik pěkně, že na to nelze reagovat jinak, než pouhým pohledem. Starší kolega to za ním ještě zkouší, já už se jen dívám, nějak už nemám, co bych tam víc dal, takže třetí místo ve skupině, ale s časem 2:05:30 h (31,08 km/h) jsem naopak spokojený – je o cca 4 minuty lepší, než loni (2:09:47 h), kdy se přitom v kopcích ve skupině jela určitě větší kalba, tak to je zajímavé, ale je fakt, že loni se jel skoro celý závod na mokru, takže minimálně všechny sjezdy musely být určitě pomalejší. V celkovém pořadí staršího balíku i s příchozími mi patří 30. z 57 (21. ze 40 v CDEJHŽ), zvítězil Michal Koš (AC Sparta Praha cycling akademie) v čase 1:47:43 h (36,21 km/h) před Bédou Průchou (Cykloservex - Duratec) a Vítkem Mužíkem (LAWI Stars).

23.9.2017, Klokočenský klobouk, MTBO po hospodách, cca 45 km
… lokální sranda-závod Pavla Vitouše v sousední vsi, ve kterém se sbírají razítka z hospod po trase, v minulosti jsem zde 3x zvítězil, ale konkurence se přiostřuje i zde a nic jasné předem nebylo. Od startu jedeme vpředu tři čtyři, loňský vítěz Jakub Kajuk (předloni jsem mu jako 16-letému ještě ujel) a naše starostka Dáša Fedáková, která je tedy na ženskou našlápnutá opravdu pěkně a na své 26“ mám co dělat, abych jejich 29“ stačil, nicméně v kopcích jsem si jistej, že mi neujedou, takže jde o to vydržet první dvě tři kontroly na Marjánku, než začne trasa zase stoupat prakticky až do cíle. Nakonec vše rozhoduje druhá kontrola na Hlásce, kam přijíždím s asi 30s ztrátou na první dvojici (tedy na dohled), ale na rozdíl od nich si dám větší práci s dohledáváním razítka, zavřené okénko bufetu mne neodradí a dojdu si pro něj až do kuchyně, obsluha o ničem neví, nicméně nějaké razítko od nich já a další kolega za mnou získáváme, ale stojí nás to dobré tři čtyři minuty času. Dál pokračujeme ve dvojici prakticky až do cíle (kolegovi odjíždím nejprve ve stoupání do Jevan, ale to si na následující rovince okolo rybníků ještě dotáhne, přece jen ta 29“ kola asi mají něco do sebe, a definitivně mu odjedu až v táhlém stoupání na začátku Svojetic asi 2,5 km před cílem), kam přijíždím se ztrátou jedné minuty na druhé místo. Co si budeme namlouvat, ta Hláska to nakonec rozhodla, ještě se chvilku řeší, jak tedy s těmi razítky, když někdo má všechny a jiný ne, ale nakonec nad tím všichni mávneme rukou, je to přece jen sranda závod, tak o co jde. Na vítězného Jakuba bych dnes neměl tak jako tak, ten už je prostě rychlejší, Dášu bych asi nakonec nějak udolal, protože v té druhé polovině od řeky Sázava zpět do 500 m.n.m. bývám tradičně silnější, než v té první převážně klesající části, a co si budeme povídat, porážka od ženy se skousává trochu hůř než od chlapa, ale aspoň bude nějaká motivace pro příště. Nakonec tedy 3. místo celkově a 2. mezi muži, čas 1:42:06 h (spíše můj rychlejší na této trati – bylo celkem sucho, tak to i mimo asfalty jelo) a k tomu krásná cena v podobě bikera vyrobeného z matic a drátů, tož co víc si s postupujícím podzimem přát:

Klokočenský klobouk - cena za 2. místo muži

28.9.2017, Časovka na Truba, 2,7 km
… na Svatého Václava jsem se zajel podívat na tradiční Časovku na Truba. Detailněji jsem ji tady popisoval už loni a předloni, takže nyní o tomto 2,7 km kopečku se 113 m převýšení a stovkami asfaltových záplat už jen stručně. Odpálil jsem to na 53-17 a na to jsem to chtěl odjet celé, ale pak jsem tam stejně na tu nejhlavnější část kopce musel dát 53-19. Pocitově to ale celkem jelo, aspoň jsem si to teda myslel, ale čas je zase o něco horší než loni a předloni. Devítiletý Vojta na MTB startoval minutu za mnou, jel moc pěkně a při své premiéře se startovním číslem na zádech hned vyhrál svoji kategorii! Klára ani Lucka jet na čas nechtěly, ale vyrazily aspoň kus po trati do kopce a tam nám pěkně fandily. Nakonec možná škoda, že taky Klára nejela, vyhrávaly se celkem pěkné ceny v podobě přepravky plné brambor a jiných polních plodin, tož to by se do domácnosti hodilo, a přitom v její kategorii jely jen dvě holky, z toho ještě jedna na krosovém kole s dítětem v sedačce, takže bedna by byla celkem jistá. Tak třeba příště. Svůj čas jsem nakonec zkušeně stlačil pod 7 minut (0:06:59 h), ale na svůj předloňský (0:06:37 h) ani loňský (0:06:52 h) čas jsem nestačil. Přesto to celkově stačilo na pěkné 17. místo z 82 (v kategorii 40-49 let dokonce na 5. ze 14, takže přepravka polních plodin nebyla nakonec zase tak nedosažitelná ani pro mě). Zvítězil Jan Dubec (CK Vinohradské šlapky) v čase 0:05:31 h před Honzou Herdou (Dobřichov).

30.9.2017, Vyprahlé duše, MTBO, scorelauf s limitem 5 h
… na VIPrahlé akce se s Klárou tradičně těšíme, protože je fakt, že jsou to většinou vydařené a moc příjemné podniky. Podzimní VIPrahlé duše se tentokrát jely stejně jako předloni z autokempu Pařez u Prachovských skal, ale závodní prostor byl tentokrát posazen více na sever a východ, než před těmi dvěmi lety. Po prostudování mapy vyrážíme nejprve krátce na jih pro K5, u které hned zaznamenáváme první veselou příhodu dne – je to k ní do kopce po takové úzké pěšince, do toho se ještě přejíždí jedno rozbahněné místo, no a výsledkem je, že přitom Kláře trochu poodjedu, tak pak dál jedu pomalu, koukám přitom pečlivě do mapy, abych naši první kontrolu, která je označena jako „na skalce“, nepřejel a nebyl hned zkraje za vola. Tady to ještě nebude, říkám si, ještě na vrchol toho kopečku, pak až se cesta stočí trochu doleva, tak koukej vpravo, tam by to mělo být vidět. Ale nevidím nic, jedu stále pomalu dál, a v tom najednou slyším za sebou Kláru, jak volá: „Kam to jedeš, zpátky, vždyť je to tady!!!“. Přelil jsi, Jiříku, bleskla mi okamžitě hlavou momentka z pohádky O Zlatovlásce, a vracím se rychle asi 30 m zpátky ke Kláře, koukám přitom směrem k předpokládanému umístění kontroly (teď už vlevo do lesa), ale pořád nic nevidím:

R: A kde to je, já nic nevidím?!
K: No přece támhle!“ (a ukazuje přesně k tomu místu, na které jsem koukal už prve při svém průjezdu a nic tam neviděl)
R: Já jsem asi slepej!
K: Tak jdi k tomu velkýmu kameni, budu Tě navigovat!
R: Tak já jdu!
K: Blíž!
R: No jo!
K: Ještě blíž! Přihořívá ... teď hořííí!
R. Jenže já vidím pořád úplný hovno!
K: Vždyť visí přímo před tebou!
R: Děláš si ze mě srandu, že jo?
K: Přímo před tebou, kousek vejš!
R: Jo, aha, konečně to vidím!
K: Já už to vidím aspoň pět minut!
R: Se tam koukám skoro celou dobu a nic, až teď! To je hrozný.
K: Tak honem, poběž rychle zpátky!


A tak jsem tedy pochopil, že v jistých oblastech už to se mnou asi lepší nebude, aneb stát metr před kontrolou, mít ji přímo u nosu a přitom ji nevidět, to se může stát opravdu asi jen mně. No nic, jedeme dál - přes K10 u kapličky v Hubojedech ke K9 v Mladějově, odtud zahajujeme přesun prakticky přímo na západ. Ve stoupání z Mladějova dáváme poprvé lano, za K16 nás za odměnu čeká nádherný výhled na Trosky, K22 u zvonice je také z ranku kontrol romantických, pak nás čeká přejezd po silnici do Oseku okolo kupy hnoje…

VIPrahlé duše - u kupy hnoje

... jel jsem tudy už jednou loni autem (z nouze kvůli objížďce v Sobotce) a hrozně jsem u toho nadával, protože v mapě je zakreslená normální silnice, ale v praxi jsou to pouze zbytky tak padesát let starého asfaltu s hlínou a dírami jak po granátech, no ale na horských kolech to nijak zvlášť nevadilo. U K29 ve Střehomi pak mám zase příhodku, kdy ke kontrole v podobě místní hospody vyberu trasu po dvou delších odvěsnách trojúhelníka, místo po jedné kratičké přeponě, ale nakonec jsem hospodu přece jen našel, což se nedalo oslavit jinak než zakoupením jednoho oroseného zlatavého moku.

VIPrahlé duše - výčepní tabule u K29

Koupil jsem jedno velký a myslel jsem to tak, že se z něho napijeme oba, ale Kláře Krakonoš nějak nejede, tak si jen cucla a já skoro exnul ten zbytek, aby se mohlo jet rychle dál. Pokračujeme po žluté turistické Střehomským plakánkem podél Oborského rybníka k
hradu Kost, a odtud ještě kousek ke K30 (skalní modlitebna) a po červené a následně zelené turistické (jel jsem tady na jaře s naší Luckou v rámci Pojizerského kompasu, takže to jsem se chvilku mapařsky dobře chytal) do Rytířovy Lhoty ke kapličce pro K28, která ovšem byla jaksi ukradená, resp. žádná tam nebyla. Chvilku hledáme, ale nic nenacházíme, tak děláme alespoň dokumentační foto ...

VIPrahlé duše - ukradená kontrola K28

... a pokračujeme po občas trochu bahnité červené turistické přes K20 (skalní obydlí poustevníka) do údolí Žehrovky, jejíž překonání po úzké lávce se mojí slabší noze a tím narušené rovnováze zrovna moc nepozdávalo, ale aspoň že to zábradlíčko tam nějaké bylo:

VIPrahlé duše - lávka přes potok

Po krátké debatě zařazujeme odbočku ke K13 k rybníčku Nebákov, je to sice cuk tam a stejnou cestou zpátky, tak se mi tam moc nechce, ale Klára mě přesvědčuje, že tam jela v rámci jarního Pojizerského kompasu pro změnu s Vojtou už 2x, a že je to pěkná cesta a žádné velké zdržení. A měla pravdu. Další postup volíme do kopce na Vyskeř, Klára si trochu odpočine na laně a za chvilku jsme na K24 u kostela:

VIPrahlé duše - kostel ve Vyskeři

Zde se radíme, zda ještě popojet na severozápad a sever pro K27, K25 a K21, ale nakonec to vyhodnocujeme, že už by to bylo přes závit, a jedeme raději po silnici pro K17 a zase dolů do údolí Žehrovky pro K18 k prameni s poetickým názvem Prdlavka. Odtud pokračujeme po žluté turistické podél Věžického rybníka pro K14 (obrázek na skále, ale naštěstí na skále dole, ne nahoře) a pak ke K12 k rybníčku Krčák. Odtud to zase docela stoupá na Troskovice, takže na chvilku opět lano, časový limit už nás začíná tlačit, tak K8 nahoře u hradu vynecháváme a zařazujeme raději vzhledem k cíli směrově i vertikálně příhodnější K7 schovanou zezadu za střelečskou pískovnou. Je označená jako LIMNIGRAF, což ani jeden nevíme, co je, takže trochu hádanka, ale nakonec je to taková betonová stavbička na potoce (slouží to k měření průtoku vody), kdybyste to náhodou někdo nevěděl:

VIPrahlé duše - K7 (limnigraf)

Při pohledu do mapy je nám trochu smutno, že ačkoli chceme pokračovat jihovýchodním směrem, musíme se nejprve vrátit na severozápad k silnici, a teprve odtud to vzít nejprve na východ na Újezd pod Troskami a pak teprve na jih na Hrdoňovice, protože žádné jiné příhodné cesty naším směrem nevedou (je tam obrovský lom na písek), akorát Libuňka, ale to není cesta, ale říčka se zarostlými břehy, kudy se při nejlepší vůli jet na kole nedá. Z Hrdoňovic stoupáme ke K6 do Střelče, opět si trochu pomůžeme na laně, a čas, který ještě před chvílí vypadal jako náš nepřítel, už vypadá docela rozumně, takže je krátká chvilka i na ohlédnutí se zpět a není to úplně marnej pohled, posuďte sami:


VIPrahlé duše - ohlédnutí ve Střelči

Pak už jen dostoupáme do lesa k horizontu a čekal by nás už jen sjezd do cíle, ale já ještě přesvědčuji Kláru, abychom si odskočili pro K3 po zelené pod Pařezkou Lhotu. Kláře se už moc nechce, přece jen už je trochu (dost) unavená a viděla by se radši v cíli, než sjíždět na opačnou stranu kopce pro kontrolu a pak se zase škrabat stejnou cestou zpátky, ale čas nějaký ještě máme, v cíli bychom byli asi o 25 minut před limitem, tak to se ještě využije, povídám, a jedeme tam. Nakonec to vypadá lépe než v mapě, čárkovaná cesta v lese je celkem dobře jetelná a ty vrstevnice zase tak neřeže, jak to na první pohled v mapě vypadalo. Za chvilku jsme zpátky nahoře a čeká nás už jen opravdu zasloužený sjezd do cíle v kempu, kde jsme nakonec skoro 13 minut před limitem (čas 4:47:17 h, limit 5:00:00 h), s 18 kontrolami (=180 bodů) a s dobrým pocitem, že jsme se celý den neflákali.

VIPrahlé duše - Radim a Klára v cíli

V celkovém pořadí smíšených dvojic (kategorie MD) nám nakonec patří velmi pěkné 15. místo z 39 dvojic celkem, ujeli jsme 67,41 km a jízdní čas (bez přestávek) činil 4:02:03 h. Po jarním VIPrahlém bajkonuru, kde Klára chytla dva defekty, od poloviny závodu ji nebylo dobře a skončili jsme tam úplně poslední v kategorii, tak toto bylo přeci jenom o nějaký ten level lepší a už se těšíme zase na příště!

14.10.2017, ČT Author Cup, MTB, 66 km
… na Author Cup jsem letos vyrazil už po šestnácté, kdo by to byl v tom roce 2001 řekl, že z toho jednou bude taková šňůra (pouze s jedním vynecháním v roce 2004, kdy jsem byl po operaci ploténky), ale je fakt, že tento závod patří od začátku mezi mé oblíbené a druhý říjnový víkend bez Jizerek už bych si snad ani neuměl jinak představit. Trasa je moc hezká, vždycky se pěkně se projedu a startovní pole je zde tak veliké co do počtu i výkonnosti, takže o umístění v první polovině nemusím mít vůbec žádné obavy, stačí prostě dojet. Letos je změna v trase, a to dost výrazná, mezi Josefovým Dolem a Hraběticemi totiž probíhá rekonstrukce silnice, takže start a cíl je tentokrát nahoře v Bedřichově na stadionu (startuje zde i dojíždí rovněž klasická zimní Jizerská 50). Po startu je tak ušetřeno nějakých možná 120 m výškových metrů, ale co bylo ubráno na výšce, je zase přidáno na délce, protože standardně je trať označena jako 65 km, ale zatímco jindy to v reálu znamená nějakých 63 km, tak letos v cíli nakonec naměřím něco přes 67 km (časy letos nejsou moc porovnatelné s těmi předchozími). Ráno je poměrně teplo, tak volím středně teplou variantu oblečení...

ČT Author Cup - ráno u penzionu

... na startu jsem tentokrát hodně brzy, takže stojím hned asi ve čtvrté lajně první startovní vlny (pak se před první vlnu teda ještě nacpala komplet vlna Elite, takže odhadem jsem mohl být tak na 200. pozici, což je ale pořád velmi slušné). Zajímavé bylo, že 26“ palcová kola bych zde napočítal na prstech jedné ruky, holt vývoj nezastavíš a asi taky budu už muset přejít na 29“, i když Author Vision z roku 2008 jinak stále funguje bezvadně. Odstartoval jsem svižně, jak jsem byl vpředu, tak mě opravdu nikdo nebrzdil, spíš občas někdo předjížděl mě, ale nic hroznýho, jel jsem si tedy spíš svoje tempo, abych se úplně nezahltil, pak v dlouhém stoupání na Rozmezí jsem se posunul trochu dopředu, ve sjezdu z Čihadel na Mariánskohorské boudy jsme se s menší skupinkou …


ČT Author Cup - foto z trati

… dotáhli na jednu větší před námi, a v té jsem pak strávil většinu času až někam k Bedřichovské přehradě, kde se to pak do závěru začalo drobit, nejprve jsem zůstal někde tak ve 2/4 té původní skupiny, ale pak jsme ještě hodně sólo jezdců dojeli a předjeli, takže ve výsledku dobrý. Závěr samotný byl trochu (trochu dost) na psychiku, protože nejprve jsme okolo Lesní boudy sjížděli na stadion k cíli, moderátor komentoval, hudba hrála, stany s párky a pivem byly připraveny a stále ještě relativně volné, prostě každý už se viděl v cíli na párku, ale oni nás ještě vyhnali po běžkařském závodním okruhu asi kilometr do kopce, a až pak teprve zpátky na stadion. Pro mě to ale bylo nakonec dobře, protože na tom závěrečném oušku jsem možná tak i deset lidí ještě předjel a mně jenom jeden nebo dva. Dojížděli jsme ve třech, docela se po sjezdu na rovince jelo, tak okolo 40 km/h určitě, a ta poslední zatáčka pod cílovou bránu přitom byla hodně ostrá. Trochu jsem si tam ještě zabruslil a jeden mě tam podjel, ale nespadl jsem a druhého jsem udržel za zády, takže i s tím celkem spokojenost.

V cíli z toho nakonec bylo v celkovém pořadí 224. místo z celkem 3045 (90. z 1081 v MB), což je na procenta pátý nejlepší výsledek v historii. Čas 2:28:04,9 h nebyl tak oslnivý, ale jak říkám, trasa měřila o nějaké 4 km více, než normálně, tak to už je znát. Rychlostní průměr přes 27 km/h je naopak jasně nejvyšší v historii, takže to byl na bika pěkný kvapík, viz. přehledová tabulka. V cíli čekala Klára, párek, pivo, větrovka proti prochladnutí (za jízdy bylo docela teplo, ale jak je člověk po výkonu a zpocený a na chvíli zastaví, hned se do něj dá hrozná zima), tak co víc si člověk může přát. Navíc letos bylo relativně sucho, tak ani kolo nebylo moc zabahněné …

ČT Author Cup - kolo po závodě

… a stačilo mu pouze lehké opláchnutí a bylo zase jako nové. Akorát cílová louka, je tady mnohem menší než v Josefově Dole, na malé ploše spousta lidí, a tak ačkoli na začátku po mém příjezdu vypadala docela dobře, tak když se pro ní pošel tak asi 2000. závodník, začala se přímo před očima měnit v pěkný močál, nejvyšší čas dojíst párek, obejít pár stánků s cyklo sortimentem a vyrazit vzhůru dolů do Antonínova na ubytko. Tak doufám zase za rok!

4.11.2017, MAUDI Cup, MTBO

… Maudi Cup je klasický MTBO orienťák se speciálkou mapou, předtím celoroční průprava na pražských MTBO ligách, takže zde prakticky v domácím prostředí (Svojetice jsou hned vedle Struhařova) by mělo přijít zúročení celé sezóny, co se MTBO týká. Co k tomu říci, přátelé? No prostě to nějak nepřišlo, ale to se stává. Přitom jsem v přípravě nic nepodcenil, dokonce jsem si na akci půjčil i 29“ testovacího Scott Scale 910 (kolo původně asi za 80 tis. Kč) …

Maudi Cup 2017 - Radim s vypůjčeným SCOTT Scale 910

… sice jsem neměl ani náhradní duši, ale riskl jsem to a žádné technické problémy naštěstí nebyly. Závodní prostor byl hned za domem, znám jej docela dobře, ale samozřejmě bez kontrol, a i tak jsem se při závodě dostal na cestičky, kde jsem byl asi úplně poprvé v životě, nebo alespoň úplně poprvé v životě na kole.

Začal jsem rozvážně, tj. pomalu, ale kontroly jsem sbíral celkem v rozumném tempu bez nějakých závažnějších chyb, akorát ke K4 to bylo lepší vzít po asfaltu na okolo, namísto přímo po pomalé čárkované přes les, ale celkem to šlo. Mezi K7 a K8 na dlouhém přejezdu se držím celkem bez problémů za zády R. Wohanky, pátého v celkovém pořadí, a dokonce i strmý výjezd od kontroly k cestě zvládám jako jeden z mála v sedle kola, ale pak vzápětí u K9 poměrně dlouhá dohledávka, aneb ta původní paseka, na které jsem to hledal, nebyla úplně ta správná paseka, ale nebyl to zase tak velký zásek. To mezi K12 a K13 přes údolíčko jsem se zasekl více, a také mě rozladila totálně rozbahněná cesta těsně před kontrolou, jinak bylo v lese celkem sucho, ale tady jsem kolo dost zabahnil. K15 na Holém vrchu byla v pohodě, následující K16 na Borce také, ale pak následoval dlouhý přejezd zpět na protější stranu údolí, kde šlo zvolit více způsobů přiblížení i finální dohledávky, a podle ohlasů v cíli to byl celkem oříšek pro řadu i zkušených jezdců. A pro mě tedy také. Alespoň jsem si natrénoval pomalou jízdu na kašpárka do kopce a až na dva padlé kmeny jsem to celé vyjel, což mě potěšilo, naopak těžce zadýchán jsem přehlédl téměř neznatelnou pěšinku – odbočku, a K17 jsem tak přestoupal a musel se k ní vracet po delší přeponě trojúhelníku. Nakonec jsem tu potvoru našel, ale byla trochu jinde, než jsem si celou dobu myslel. Pak už to šlo celkem dobře, akorát na jedné cestě bylo pět čerstvě spadlých stromů, tak to bylo s kolem na rameni, ale až ke sběrce K100 dobrý (dokonce mezi K20 a K21 jsem dosáhl 12. nejlepšího dílčího času, což bylo moje denní maximum), akorát se sběrky K22 do cíle nastal na závěr opět zádrhel, jsou tu dvě paralelní cesty vedle sebe, beru to po té širší (rychlejší) vpravo, ale v cíli mě ani nenechají orazit, a že prý v mapě jsou na téhle cestě křížky, tak že musím zpět ke sběrce a zpátky. Tak tedy jako jo, ty křížky tam opravdu byly, já je akorát špatně viděl, takže v pořádku, pokud bych ovšem mezitím (a pak v cíli) neviděl minimálně další tři jezdce, kteří přijeli stejně jako já původně, a nikdo je nevrátil. Tak to si potom člověk musí nutně klást otázku, jak to vlastně je a proč to platí jenom někdy a pro někoho. Pro mě tedy trochu zbytečná kaňka na závěr a nejpomalejší úsek ze všech, ale ve výsledku by ta minuta a něco navíc stejně nehrála žádnou velkou roli - byly by to jen tři místa k dobru. Ve své mužské kategorii M jsem tak s časem 103:48 min (ztráta na vítěze 36:17 min) obsadil celkové 49. místo z celkem 80 (loni 51. ze 73), takže dá se říci trochu zlepšení, ale pořád žádná velká sláva. To Klára v kategorii příchozích P na o něco kratší trati (menší prostor a méně kontrol) dopadla podstatně lépe, s časem 55:48 min (ztráta 7:22 min na vítěze) obsadila 5. místo z 32, takže se dostala i na pódium a obdržela i nějakou tu odměnu od pořadatelů, a Vojta při své premiéře bez doprovodu dospělého ve velkém orienťáku obsadil ve stejné kategorii s časem 97:17 min celkové 21. z 32, takže se také rozhodně neztratil a bude snad mít chuť zúčastnit se i dalších podobných akcí.

KPO časovky TT

V rámci tréninku jsem si pak dal ještě i obě poslední KPO TT časovky: Lipence-Baně (18. z 36) a na závěr tradiční Radotín-Zadní Kopanina-horizont Řeporyje s nejlepším výsledkem v TT za celý rok (6. z 29).

Kolu zdar!
2018-02-06 10:48:49 - napsal Radim Skála

 

Komentáře

přidat komentář

Vaše jméno     Váš e-mail     Kolikátého je dnes?

hezky, hezky, hezky... a jeste hezci je, kdyz to nekdo muze provozovat rodinne...

at se dari, rm

2018-02-07 16:10:15 - napsal Radim Mach
Diky, ale musim Te zklamat, ve skutecnosti mam stale tech svych par kg navic, aneb tady nejlip vidis, jak fotografie nekdy dokazou pekne lhat ... anebo jak je sikovny fotograf a voli ty spravne uhly (mi tady radi Klara, ktera vetsinu tech fotek delala). :-)
2018-02-07 08:18:54 - napsal Radim
Na některých fotkách vypadáš trochu pohuble - vypadá to že ti pohyb s Klárou svědčí.
Díky za čtivý román. Laďa
2018-02-06 20:19:44 - napsal Laďa

Aktuality

Pozvánka na brigádu (Sokolové přiďte pomoci)
BRIGÁDA NA SOKOLOVNĚ SOBOTA 21. 4. 2018 od 10.00 hod.   Budeme stěhovat vybavení sokolovny před nadcházejíc&iacut...
2018-04-09 14:24:32 - číst článek
Výroční zpráva
Výroční zpráva k nahlédnutí zde.
2018-04-09 14:19:09 - číst článek
Předškoláci 4.4. NECVIČÍ.
Připomínám, že 4.4. odpadá cv. předškoláků. Ivana Mišoňová
2018-04-04 09:00:21 - číst článek
XCO Beckov a Mistrovství regionu Nad Prahou 27.5.2018
Již 6. ročník prestižního klání o mistrovské dresy 
2018-03-26 17:22:51 - číst článek
author: ProchaR1